Thajsko: Kurz potápění PADI

O kurzu potápění jsem uvažoval již v česku, ale nijak jsem to nebral vážně a bral jsem to spíše jako doplňkovou činnost. Několik týdnů zde na ostrově Koh Lanta jsem prováděl činnosti, jako bylo objevování ostrova, opalování se, zkoumání džungle a výlety po okolních ostrovech. Největší zážitek jsem měl samozřejmě z výletů za účelem šnorchlování a to hlavně na ostrově Koh Rok, kde byla opravdu nádherně průzračná voda, viděl jsem mnoho krásných korálů a množství nejrůznější ryb. Vše to ale bylo tak nějak zhora, jakoby 2D. Chtěl jsem to vidět blíže a chtěl jsem si vše prohlédnout. Začátkem tohoto týdne jsem pracovně dodělal několik projektů a měl jsem volný prostor na několik dnů. Začal jsem tedy přemýšlet opravdu vážně o kurzu potápění.

PADI Open Water Diver

Vzhledem k tomu, že jsem již dřívě věděl, že na ostrově Koh Lanta je česká základna potápečů Octopus, byla to jasná volba. Rozhodně si nedovedu představit, že bych takový kurz dělal v angličtině. Nomádka Zuzka potápěče znala a tak mě nimi zavedla a já se přihlásil do kurzu Open Water Diver, který mi dá po dokončení kvalifikaci se samostatně potápět po celém světě. No neberte to! Jelikož je po hlavní sezóně, měl jsem kurz dokonce levnější. Instruktor Max se ze začátku zdal nepřístupný, ale pozdějí jsem zjistil, že je to opravdu dobrý instruktor, má velké znalosti, má smysl pro humor a prostě Vás to naučí.

Strach - zrušení kurzu

V úterý mi tedy Max začal vysvětlovat základy potápění a probral se mnou výbavu potápeče. Zdalo se to vše vcelku jednoduché. Nicměně šlo do tuhého. Pro první ponor, který mi měl ukázal základy techniky potápění, jsme dojeli na pláž, kde byly mírné vlny (pro mě obrovské vlny) a část pláže byla docela zakalená. Tak jsme se museli vydat za hranu zakalení - dál do moře. Potápečská výzbroj s láhvi a závažím je docela těžká mimo vodu. Připadáte si jako na horách při nějakém treku na těžko. Hrnuli jsme se do vln a já dostával opravdu nepříjemný pocit z toho všeho. Plaval jsem s Maxem po boku se šnorchlem napříč moři a samozřejmě mi jedna z vln hopsla do šnorchlu a já se začal dusit. Naštěstí má potápečská vesta (žaket) nafukovací systém a tak jsem si to nafoukl, abych se mohl vydýchat. Jenže to nešlo a stále jsem nemohl popadnou dech. Na místě ponoru byl na mě Max moc rychlý a začal mi vysvětlovat základy ponoru, již né ze šnorchlem, ale s regulátorem a já samozřejmě při prvním ponoru, dostal panickou hrůzu a jediné, co jsem si přál bylo, ukončit to vše a jít rychle na pevninu a už nikdy takovou blbost nezkoušet. To zadýchaní se, pocit z neznámého dýchání pod vodou a vlny zkaleného moře, mě vyděsili natolik, že jsem začal pochybovat, zda vůbec kurz udělám a opravdu jsem měl myšlenky to vše ukončit.

Pokus 2 - krásný průzračný přechlórovaný bazén

Naštěstí mě instruktor do ničeho dál nenutil a plavali jsme po pár minutách zpět na pevninu. Tento počáteční zážitek mi opět připomenul jaké kraviny doma v tom běžném světě řešíme. Vymýšlíme si problémy, které zas tak strašné nejsou a jen pořád něco řešíme. Po tomhle zážitku, budu dlouhou dobu v klidu. Po obědě v podobné skvělého kuřecího vývaru s nudlemi a masem jsem se vydali na bazén. Bazén nebyl velký, hluboký asi jen 2.5m a byl opravdu ideální pro začátečníka. Max mi vše vysvětlil, já to po něm opakoval a pochopil. Za asi 2 hoďky jsme si ukázali vše podstatné a mohli pro dnešek skončit. Chlór v bazéně byl tak silný, že mi rozežral celé rty. Naštěstí se to do večera zpravilo.

První ponory na lokalitě Koh Ha

Po zbytek dne jsem studoval knihu ke zkoužce, kde je vše důkladně popsáno a vysvětleno. Samozřejmě jsem to bral vše s rezervou, protože už moc dobře vím, že teorie není v žádném případě praxe. O potápění se mi zdálo celou noc. Ráno jsem vstal a už v sedm jsme s instruktorem jeli na první ponory v moři do národního parku Koh Ha, což je 5 krásných malých ostrůvků blízko sebe, které oplívá bujný podmořský život. Na místě se vybírá poplatek za vstup, který zajištuje správa parku na loďi. Když jsme na místo přijeli, rybařili tam rusové - opravdu ignorantni. Asi chtěli na večeři Nema. Loď se kterou jsme jeli byla docela malá a celou dobu se nepříjemně kývala. Na začátku nám samozřejmě nabídli léky proti mořské nemoci, ale já si byl po několika výletech na lodi docela jistý. Jenže tato loď mi opravdu žaludek rozkývala. No ale nic zas tak strašného, spíše to byl asi stres s prvního ponoru. Viditelnost ve vodě byla dobrá a tak jsem se mohl snadno zorientovat a zklidňovat se během množství úkolů. Mezi ně patřilo sundání masky ve vodě a opětovné nasazení s tím, že musíte masku odvodnit. Dále dýchání se záložního regulátoru od partnera, sestupy a výstupy na hladinu, tzv. kliky na dně, které ovládáte pouze dechem atd. Až na to sudnávání brýlí, které mi opravdu vadí a nemám to rád, to bylo vše docela v pohodě. Po cvičeních jsme plavali ve vodě a objevovali mořský život. Já jsem samozřejmě plně soustředěn na vyrovnávání tlaků, dýchání a pohyb, neměl moc času ani chuť omrknou krásnou murénu. Byl jsem rád, že vše dopadlo dobře a po asi půl hoďce jsme byl opět na lodi. Zvládl jsem 12m hloubku!

Druhý ponor se konal na jiném z 5 ostrovů poblíž zaplavené jeskyně. Jeskyně byla spíše jakoby útes a bylo zde héjno stříbrných ryb. Na dně jeskyně byl písek a já opět trénoval kliky za pomocí dechu. Po té jsme plavali a objevovali mořský život. Byl jsem si už natolik jistý, že jsem začal konečně natáčet videa svoji fejk kamerou GoPro. Viděl jsem mnoho modrých a bílých hvězdic, mořské ježky, rybky Nemo a její příbuzné. Takté jsme viděl hejno barakúd, nafukovací rubu a další množství podmořského života.

Poslední ponory na lokalitě Phi Phi Ley a Ko Bida Nok

Další den jsme vyjeli po osmé a vydali se lodí k ostrovu Phi Phi Ley, kde je známá The Beach a potápěli se na místě Viking Cave. Žádnou jeskyni jsem sice po dobu ponoru neviděl, ale je zde uměle vybudovaná spousta "pyramid", na kterých začíná bujet bohatý podmořský život. Viditelnost nebyla tak dobrá jako na Koh Ha, ale bylo to mnohem dobrodružnější. Na tomto místě jsme se potopili až do hloubky 18m. Bylo zde mnoho sasanek s klauny, několik hejn žlutých ryb a několik desítek dalších druhů malých i větších ryb. Z toho ponoru se mi líbila nejvíce krásná medůza, která se vznášela ve vodě a jen tak si hrála se svými "vlasy".

potapeni10

Na závěr asi to nejlepší. Lokalita Ko Bida Nok jsou dva ostrůvky poblíž ostrova Koh Phi Phi Ley a jsou zdé krásné útesy porostlé korály a neuvěřitelným množstvím života. Při ponoru jsem trénoval stav beztíže v tureckém sedu a opět sundání masky a opětovné nasazení. Maska se mi ale nasadila špatně a protíkala mi tam pořád voda. Dokonce jsem si v těch 9 metrech srkl vodu a měl pocit, že opět zpanikařím. Nemohl jsem polknout, měl jsem brzy plno slin a opravdu nevěděl, co s tím. Po zakašlání do regulátoru se to zpravilo a bylo to OK. Tyto cvičení fakt nesnáším, nicméně chápu, že jsou nutné. Po té jsme plavali a zkoumali podélně korálový útes. Po pár minutách jsme narazilo na obrovské héjno žlutých ryb, které bylo v počtu snad několik tisíc jednotlivců. Pluli jako proud vedle nás, nad námi a pod námi. Byla to skutečná nádhera. Vše jsem natáčel celou dobu na kameru, takžé věřím, že finální sestřih s hudbou bude skvělý. U všech přechozích ponorů jsem dost plýtval vzduchem a tak jsem vydržel jen něco přes půl hoďky. Při posledím ponoru to bylo 48 minut.

Nová závislost?

Dnes jsem úspěšně dokončil testy a mám certifikát PADI Open Water Diver. Kurz patřil rozhodně k životním zážitkům a jsem strašně rád, že jsem nakonec vše zvládl a nezalekl se počátku. Instruktor Max byl fakt dobrý parťák. Jsem zklamaný s jediného. Sotva se to jakštakš naučím, tak kurz končí a já se potopím zase bůhví kdy. Podmořský život je něco úžasného a ten stav beztíže, kdy se jen tak vznášíte, ten je prostě návykový.

Líbil se ti článek? Tak ho nasdílej prosím na tvůj facebook nebo mi aspoň nechej komentář. Tím mi pomůžeš v motivaci psát další články z mých cest.