Thajsko: Kurz potápění PADI

Cestovatelský seriál

O kurzu potápění jsem uvažoval již v Česku, ale nebral jsem to nijak vážně a bral jsem to spíše jako doplňkovou činnost. Několik týdnů zde na ostrově Koh Lanta jsem prováděl činnosti, jako bylo objevování ostrova, opalování se, zkoumání džungle a výlety po okolních ostrovech. Největší zážitek jsem měl samozřejmě z výletů za účelem šnorchlování, a to hlavně na ostrově Koh Rok, kde byla opravdu nádherně průzračná voda, viděl jsem mnoho krásných korálů a množství nejrůznější ryb. Tohle vše bylo ale tak nějak shora, jakoby 2D. Chtěl jsem to vidět blíže a chtěl jsem si vše prohlédnout. Začátkem tohoto týdne jsem pracovně dodělal několik projektů a měl jsem volný prostor na několik dnů. Začal jsem tedy opravdu vážně přemýšlet o kurzu potápění.

PADI Open Water Diver

Vzhledem k tomu, že jsem již dříve věděl, že na ostrově Koh Lanta je česká základna potápěčů Octopus, byla to jasná volba. Rozhodně si nedovedu představit, že bych takový kurz dělal v angličtině. Nomádka Zuzka potápěče znala, a tak mě k nim zavedla a já se přihlásil do kurzu Open Water Diver, který mi dá po dokončení kvalifikaci se samostatně potápět po celém světě. No neberte to! Jelikož je po hlavní sezóně, měl jsem kurz dokonce levnější. Instruktor Max se ze začátku zdál nepřístupný, ale později jsem zjistil, že je to opravdu dobrý instruktor, má velké znalosti, má smysl pro humor a prostě Vás to naučí.

Strach – zrušení kurzu

V úterý mi tedy Max začal vysvětlovat základy potápění a probral se mnou výbavu potápěče. Zdálo se to vše vcelku jednoduché. Nicméně šlo do tuhého. Pro první ponor, který mi měl ukázat základy techniky potápění, jsme dojeli na pláž, kde byly mírné vlny (pro mě obrovské vlny) a část pláže byla docela zakalená. Tak jsme se museli vydat za hranu zakalení – dál do moře. Potápěčská výzbroj s lahví a závažím je mimo vodu docela těžká. Připadáte si jako na horách při nějakém treku na těžko. Hrnuli jsme se do vln a já z toho všeho dostával opravdu nepříjemný pocit. Plaval jsem s Maxem po boku se šnorchlem napříč mořem a samozřejmě mi jedna z vln hopsla do šnorchlu a já se začal dusit. Naštěstí má potápěčská vesta (žaket) nafukovací systém, a tak jsem si to nafoukl, abych se mohl vydýchat. Jenže to nešlo a stále jsem nemohl popadnout dech. Na místě ponoru byl na mě Max moc rychlý a začal mi vysvětlovat základy ponoru, již ne se šnorchlem, ale s regulátorem, a já jsem samozřejmě při prvním ponoru dostal panickou hrůzu a jediné, co jsem si přál, bylo to vše ukončit a rychle jít na pevninu a už nikdy takovou blbost nezkoušet. To zadýchaní se, pocit z neznámého dýchání pod vodou a vlny zkaleného moře mě vyděsily natolik, že jsem začal pochybovat, zda vůbec kurz udělám a opravdu jsem měl myšlenky to vše ukončit.

Pokus 2 – krásný průzračný přechlórovaný bazén

Naštěstí mě instruktor do ničeho dál nenutil a plavali jsme po pár minutách zpět na pevninu. Tento počáteční zážitek mi opět připomněl, jaké kraviny doma v tom běžném světě řešíme. Vymýšlíme si problémy, které zas tak strašné nejsou a jen pořád něco řešíme. Po tomhle zážitku budu dlouhou dobu v klidu. Po obědě v podobě skvělého kuřecího vývaru s nudlemi a masem jsme se vydali na bazén. Bazén nebyl velký, hluboký asi jen 2,5 m a byl pro začátečníka opravdu ideální. Max mi vše vysvětlil, já to po něm opakoval a pochopil. Za asi 2 hodiny jsme si ukázali vše podstatné a mohli pro dnešek skončit. Chlór v bazénu byl tak silný, že mi rozežral celé rty. Naštěstí se to do večera spravilo.

První ponory na lokalitě Koh Ha

Po zbytek dne jsem studoval knihu ke zkoušce, kde je vše důkladně popsáno a vysvětleno. Samozřejmě jsem to vše bral s rezervou, protože už moc dobře vím, že teorie není v žádném případě praxe. O potápění se mi zdálo celou noc. Ráno jsem vstal a už v sedm jsme s instruktorem jeli na první ponory v moři do národního parku Koh Ha, což je 5 krásných malých ostrůvků blízko sebe, které oplývají bujným podmořským životem. Na místě se vybírá poplatek za vstup, který zajištuje správa parku na lodi. Když jsme přijeli na místo, rybařili tam Rusové – opravdu ignoranti. Asi chtěli na večeři Nema. Loď, se kterou jsme jeli, byla docela malá a celou dobu se nepříjemně kývala. Na začátku nám samozřejmě nabídli léky proti mořské nemoci, ale já si byl po několika výletech na lodi docela jistý. Jenže tato loď mi opravdu žaludek rozkývala. No ale nic zas tak strašného, spíše to byl asi stres z prvního ponoru. Viditelnost ve vodě byla dobrá, a tak jsem se mohl snadno zorientovat a zklidňovat se během množství úkolů. Mezi ně patřilo sundání masky ve vodě a opětovné nasazení s tím, že musíte masku odvodnit. Dále dýchání ze záložního regulátoru od partnera, sestupy a výstupy na hladinu, tzv. kliky na dně, které ovládáte pouze dechem, atd. Až na to sundávání brýlí, které mi opravdu vadí a nemám to rád, to bylo vše docela v pohodě. Po cvičeních jsme plavali ve vodě a objevovali mořský život. Já jsem samozřejmě byl plně soustředěn na vyrovnávání tlaků, dýchání a pohyb a neměl jsem moc času ani chuť omrknout krásnou murénu. Byl jsem rád, že vše dopadlo dobře a po asi půl hodině jsme byli opět na lodi. Zvládl jsem dvanáctimetrovou hloubku!

Druhý ponor se konal na jiném z pěti ostrovů poblíž zaplavené jeskyně. Jeskyně byla spíše jakoby útes a bylo zde hejno stříbrných ryb. Na dně jeskyně byl písek a já opět trénoval kliky za pomocí dechu. Poté jsme plavali a objevovali mořský život. Byl jsem si už natolik jistý, že jsem začal konečně natáčet videa svoji fejk kamerou GoPro. Viděl jsem mnoho modrých a bílých hvězdic, mořské ježky, rybky Nemo a jejich příbuzné. Taktéž jsme viděli hejno barakud, nafukovací rybu a další množství podmořského života.

Poslední ponory na lokalitě Phi Phi Ley a Koh Bida Nok

Další den jsme vyjeli po osmé a vydali se lodí k ostrovu Phi Phi Ley, kde je známá The Beach a potápěli se na místě Viking Cave. Žádnou jeskyni jsem sice po dobu ponoru neviděl, ale je zde uměle vybudovaná spousta „pyramid“, na kterých začíná bujet bohatý podmořský život. Viditelnost nebyla tak dobrá jako na Koh Ha, ale bylo to mnohem dobrodružnější. Na tomto místě jsme se potopili až do hloubky 18 m. Bylo zde mnoho sasanek s klauny, několik hejn žlutých ryb a několik desítek dalších druhů malých i větších ryb. Z tohoto ponoru se mi líbila nejvíce krásná medúza, která se vznášela ve vodě a jen tak si hrála se svými „vlasy“.

Na závěr asi to nejlepší. Lokalita Ko Bida Nok jsou dva ostrůvky poblíž ostrova Koh Phi Phi Ley a jsou zde krásné útesy porostlé korály a neuvěřitelným množstvím života. Při ponoru jsem trénoval stav beztíže v tureckém sedu a opět sundání masky a opětovné nasazení. Maska se mi ale nasadila špatně a protékala mi tam pořád voda. Dokonce jsem si v těch 9 metrech srkl vodu a měl pocit, že opět zpanikařím. Nemohl jsem polknout, měl jsem brzy v puse plno slin a opravdu nevěděl, co s tím. Po zakašlání do regulátoru se to spravilo a bylo to dobré. Tato cvičení fakt nesnáším, nicméně chápu, že jsou nutná. Poté jsme plavali a podélně zkoumali korálový útes. Po pár minutách jsme narazili na obrovské hejno žlutých ryb, které bylo v počtu snad několik tisíc jedinců. Pluly jako proud vedle nás, nad námi a pod námi. Byla to skutečná nádhera. Vše jsem natáčel celou dobu na kameru, takže věřím, že finální sestřih s hudbou bude skvělý. U všech přechozích ponorů jsem dost plýtval vzduchem, a tak jsem vydržel jen něco přes půl hodiny. Při posledním ponoru to bylo 48 minut.

Nová závislost?

Dnes jsem úspěšně dokončil testy a mám certifikát PADI Open Water Diver. Kurz patřil rozhodně k životním zážitkům a jsem strašně rád, že jsem nakonec vše zvládl a nezalekl se počátku. Instruktor Max byl fakt dobrý parťák. Jsem zklamaný z jediného. Sotva se to jakžtakž naučím, tak kurz končí a já se potopím zase bůhví kdy. Podmořský život je něco úžasného a ten stav beztíže, kdy se jen tak vznášíte, ten je prostě návykový.


Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi jí prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.

Článek byl publikován: 08. 05. 2015