Jak se ze mne stal freelancer?

Na volné noze

Podřízení systému

Když si vzpomenu na svá studia střední školy průmyslové oboru elektrotechnika, udělá se mi mdlo. Musel jsem se podřídit systému a dělat vše, jak se ode mně očekávalo. Vypadalo to, jako bych to dokonce chtěl, ale byla to jen iluze. Cesta na volnou nohu a k cestování jako digitální nomád začala právě zde. Každý boží den, zima nezima, chodit do školy, učit se a plnit povinnosti. Tolik ztraceného času pro něco, co zřejmě nikdy nevyužiju. A nebo to bylo vše důležité pro můj rozvoj? To nikdo neví. Možná mi to dalo logiku, možná mi to přidalo na cílevědomosti, sebevědomí, schopnost plnit to, co musím.

Na střední škole jsem se začal věnovat tvorbě webových stránek a spolupracoval jsem občas s grafikem, který mi platil pár tisícovek za kompletní webové firemní stránky. Byla to super zkušenost.

První praxe

Po maturitě jsem se náhodou přes jednu soutěž programátorů webových stránek dostal k firmě, která mě zaměstnala na částečný úvazek. Tam jsem začal poprvé poznávat opravdovou praxi. Tím, že jsem bral střední školu opravdu vážně a snažil se, tak jsem celý prvák výšky na oboru informatika a výpočetní technika nemusel nic dělat. A tak jsem se rozvíjel alespoň v zaměstnání. Chodil do práce, pak do školy a domů a tak to bylo dokola.

Každou zimu jsem nenáviděl, protože bylo zápočtové a zkouškové období. Viděl jsem se na zimních horách, ale místo toho jsem doma počítal integrály, derivace a permutace. Období zimy je tedy pro mne velmi negativní a to až dodnes, mám z této doby "těžká školní traumata" plné nesvobody.

Výška a první zaměstnání

Na konci prváku mě v zaměstnáni vyhodili z důvodu, že dělám příliš moc chyb ve svých programech. Nakonec to zcela tak nebylo a spíše chtěli snížit náklady. Vyhádal jsem odstupné a koupil za ně nové okna v bytě. V letě sem chodil na pohovory a když skončilo léto nastoupil jsem na bezmála 5 let do firmy, která vytvářela eshopy. Byl to plný úvazek a byly to opravdu kruté časy. Nikdy nezapomenu na to, jak mě šéf ze začátku drtil, dával mi termíny, které nešly zvládnout a vyhrožoval mi, že nepůjdu domů, dokud úkol nedodělám. Když jsem přišel domů vyřízený a totálně demotivovaný, musel jsem se zase učit do školy.

No nic, výšku jsem musel kvůli zaměstnání prodloužit a nakonec jí dodělal. Měl jsem štěstí, protože ihned po dokončení výšky mi šéfové nabídli vyšší plat, protože měli na mně dotace. Jezdil jsem s nimi i na školení a prohluboval své zkušenosti a praxi. Velmi cenné období.

Rok změn

Pak přišel rok změn. Nějakým způsobem jsem přišel k literatuře Kyosakiho (Bohatý a chudý táta, Cashflow kvadrant), naprosto neuvěřitelný Timothy Ferriss a jeho 4 hodinový pracovní týden. Na internetu se začaly objevovat první články o tzv. digitálních nomádech a mi to začalo ovlivňovat pomalu mysl. Již jsem měl své klienty, většinou fotografy, co chtěli vlastní webové stránky a já si spočítal, že kdybych tyto bokovky dělal více, mohly by mi vydělat více než peníze ze zaměstnání.

Důležité byly i hovory s kamarádem a majitelem čajovny, který mne neustále přiváděl na myšlenku, proč i já nemohu být nezávislý podnikatel. Období, kdy jsem se bál udělat kroky vpřed, trvaly téměř dva roky. Chtěl jsem jistoty, bál se nejistot. Chtěl jsem pravidelný příjem. Nakonec jsem to ale udělal a podal výpověď. Spočítal jsem si, že potřebují vydělat 14 tisíc, abych zaplatil vše, co potřebují. Nic horšího než, že si půjčím u rodičů nebo budu jíst holé rohlíky nehrozilo. Neměl sem žádné úspory a měl jsem nějaké spotřebitelské úvěry. Posledními kapkami k rozhodnutí byla úžasná kniha Alchymista od Coelho a film Jobs. Pak jsem podal výpověď. Připadal sem si jako zrádce. Bylo mi ale jasné, že práci chci dělat jinak, chci své vlastní klienty, nechci být limitován nadřízenými a chci být prostě lepší.

1.6. 2015 jsem byl volný jako pták, začala éra “na volné noze”.


Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.

Článek byl publikován: 29. 12. 2017