Thajsko: Emerald Cave

Dívám se vzhůru. Vidím okno do nebe lemované skalami porostlými divokou tropickou vegetací. Lijány jakoby vybízely, abych se vydal šplhat nahoru. Motýli velcí jako ptáci krouží mezi stromy a já si uvědomují, jak je celý svět propojený. Záleží na každém okamžiku. Záleží na každém pohybu. Vše má příčinu a vše má důsledek. Ležím v houpací síťi a usínám. Během pár minut jsem probuzen křikem desítek lidí, kteří musí tuto ztracenou odříznutou propast, kde ústí mořská Emeraldová jeskyně, navštívit. Musí se skupinově vyfotit nebo si udělat selfie. Jaké to tu muselo být přes stovkami let? O místě věděli pouze piráti, kteří zde možna schovávali své poklady a mezitím, co byly na cestách, je hlídali dvoumetroví varani, kteří tu žijí dodnes. Úžasné místo a byl bych radši, kdyby jej turisté nikdy nenašli.

Výlet s nomády

Na toto místo jsme vyjeli ráno po osmé s nomády KoHubu. Přejeli jsme do starého města Old Town na opačné straně ostrova. Zde nás již čekala typická thajská výletní loď. Vydali jsem vstříc moři. Bylo teplo a vánek způsobený rychlostí lodi, byl příjemný. Na horizontech se tyčily desítky dalších ostrovů a teplo nad mořem způsobilo i viditelnost fata morgány. Projeli jsme kolem malých ostrovů, které se skládali snad jen ze skály a porostlé vegetace a dojeli k většímu ostrovu jménem Koh Mook. Museli jsme počkat než jsme mohli do mořské jeskyně, protože byla vysoká voda a tak jsme mezitím mohli šnorchlovat a já poprvé v životě plaval mezi stovkami pruhovaně žlutých rybek. Byla to úžasná podívaná. Vzhledem k mému spálení, jsem celý den nosil na sobě tričko s dlouhým rukávem a v tom jsem i plaval. Šnorchlování mě opravdu začalo bavit a mám v plánu navštívit ostrov Kor Rok, který je pověstný svým průzračným plitkým mořem a množstvím podmořského života. V jiné realitě jsem určitě nějaký vědec a zkoumám podmořský život.

Emeraldová jeskyně

Před tím, než jsme dojeli před jeskyni, která byla na pobřeží ostrova, najedli jsme se. Nad loďi se tyčily obrovské skály. Jídlo bylo domácí (rýže, kuřecí a nějaká omáčka) a bylo velmi ostré. Skoro jsem to nemohl ani dojíst. Jak já bych si dál řízek a bramborovou kaši. Na to nemá žádné jídlo na světě! Po té jsme si všichni vzali záchrané oranžové vesty a plavali vstříc skalní dutině. Bylo zde opravdu hodně turistů a tak jsme ihned ztratil pojem o tom, kde jsou vlastně další účastníci našeho zájezdu a splynul jsem v mořském davu oranžových vest. Jeskyně byla ze začátku krásně nasvícena, moře bylo průzračně zelené a stropy jeskyně byly rozmanitě tvarované. Zřejmě od příbojů vln. Čím více jsem plaval do jeskyně, tím byla větší tma a já tušil našeho průvodce jen podle blikající baterky někde v dáli. Byla tu tma. Narážel jsem do kolemplavajích a dostával trochu strach. Co když je tu nějaká ryba? Co když narazím do nějaké stěny skály? Voda byla hluboká a tak se nemohl člověk ani postavit na vlastní nohy. Naštěstí po asi dalších 20 metrech jsem spatřil světlo v dálce a vyústění jeskyně do uzavřené propasti. Uff, jsem venku.

Na jedné lodi

Připadal jsem si jako v televizní hře "Kdo přežije". Opravdu rád bych s ostatními komunikoval více, jenže moje angličtina není tak dobrá. Rád bych s nimi hrál hry, ale asi jsem neměl zrovna náladu na frisbee. Lehl jsem si do houpací sítě a přemýšlel nad tím, jaký jsem outsider. V česku to je většinou naopak, ale v cizině a sám člověk opravdu pozná, jaký vlastně je. Parametrů opravdového čecha se asi nezbavím. Introvertní, bojácný a separující se. No, naštěstí jsme se, po menším šlofíku, rozhodl jednat a tak jsem aspoň trochu prohodil slova s lidmi naší skupiny. Začínám chápat pozitiva těchto nomádských center. Jsou tu vlastně lidi, kteří mají velmi podobný pohled na svět. Užívající si života, zatímco tvrdě pracují. Když jsme se vraceli a loď uháněla napříč obrovskou masou vody, uvědomil jsem si, že jsme opravdu na jedné lodi a myslím si, že s těmito lidmi si brzy začnu velmi dobře rozumět.

Líbil se ti článek? Tak ho nasdílej prosím na tvůj facebook nebo mi aspoň nechej komentář. Tím mi pomůžeš v motivaci psát další články z mých cest.