Tenerife: Výstup na Alto de Guajara 2718mnm

Po noční párty v jednom z nejlepší barů v městě La Laguna, kde mě vytáhl pan domácí, jsem se probudil do zamračeného dne plného deště. Chtěl jsem něco podniknout, ale v tomhle počasí? No nezbývalo mi nic jiného, než vytáhnou eso z rukávu a přelstít počasí nadmořskou výškou. Plán byl tedy jasný, opětovná cesta do národního parku Teide. Tam jsem si vyčíhl túru na vrchol zvaný Alto de Guajara.

Potřebují vůbec tu GPS?

Tentokrát mě navigace nenavedla přímo na cestu nad La Lagunou, ale musel jsem jet přes Puerto de la Cruz, což mi nedávalo smysl. Asi to bylo dle GPS kratší. Nicméně si GPS dál dělala, co chtěla a navigovala mě do takových kopců v takových úzkých uličkách, že to moje malé auto nemohlo zvládnout. Takže jsem to vzal do svých rukou a navigoval jsem se sám jedinou možnou cestou do národního parku. Ono dneska už magoříme z těch zařízení a přitom to kolikrát není ani nutno.

Parador de Cañadas del Teide

Cestou jsem nestíhal stírat kapky deště z okna auta a při projíždění pásem, kde byly mraky, nešlo přes mlhu skoro nic vidět. Na východisko trasy (Parador de Cañadas del Teide) jsem dorazil zhruba kolem 11 hodiny. Byl krásný slunečný den a na obloze nebyl ani mráček. To asi proto, že všechny mráčky jsem nechal dole v nižší nadmořské výšce. Parkoviště zde bylo skoro plné a všude plno turistů - ať už těch vážných, kteří šli na túru nebo těch, co je tady dovezla cestovka a vyvenčila na 10 minut. Měl jsem hlad, protože jsem ještě nesnídal a tak jsem si koupil na rychlo ještě párek v rohlíku, na který mi nasypali cibuli. Kdybych vědět, co se ptali, zarazil bych je, ale co už. Trochu znechucený jsem to do sebe nacpal a utíkal do kopců.

Stezka na Alto de Guajara

Stezka byla nádherná, opět v polopouštní krajině a hned předemnou se otevíraly pohledy na nádhernou sopku Teide a na můj cíl - horu Alto de Guajara, která byla ještě asi o 500 výškových metrů nademnou. Byly to úchvatní pohledy. Připadal jsem si jako někde v americkém Utahu. Tetokrát jsem se nenechal a dokonce jsem se pořádně namazal, abych se opět nespálil, protože tady žár slunce není tak cítit, kvůli okolní teplotě. Dál po stezce se mi otevíraly krásné pohledy na sopečné monumenty a různé geologické fragmenty této surrealistické krajiny.

Svačina zůstala v autě

Když jsem odbočil z hlavní trasy a došel do sedla, dostal jsem opět hlad. A tak jsem zjistil, že jsem zapomněl svou jedinou svačinu v podobně sušenek prince v autě. První momenty zdešení a pocitu zmařeného výletu, vystřídalo odhodlaní, že na vrchol dojdu i bez jídla. Čekaly mě přinejmenším ještě 4 hodiny pěší chůze. Zhruba okolo výšky 2600mnm jsem už byl docela dost vysílený a zadýchaný. Dělal jsme často přestávky a výstup se táhl.

Vrchol Alto de Guajara

Konečně jsem na vrcholu a za ten úchvatný pohled to opravdu stálo. Předemnou se otevíral úžasný kruhový pohled na všechny světové strany a dominantu tvořila sopka El Teide. S aut a lidí na parkovišti pod horou se staly jen malé tečky. Vítr na vrcholu mě donutil si oblect jak mikinu, tak i bundu. No nic, napil jsem se, což byl jediný zdroj energie na tomto výletu a vydal jsem se zpět.

Trasa dolu byla už naštěstí nenáročná a zbytek cesty probíhalo vše v pohodě. Z přicházejícím večerem se začaly okolní monumenty barvit do oranžovo-červeno-žlutých barev, a tak jsem musel samozřejmě fotit znovu i místa, které jsem fotil při cestě nahoru. Na parkoviště jsem dorazil těsně před západem slunce. Ihned jsem šáhl po oplatcích a dodal tělu energii. Bylo vtipné, jak i v tuto dobu na místo přijížděly autobusy s němci a angličany, a to i s takovým luxusem, že jim poskytli vínové skleničky s šampusem, aby si západ slunce opravdu užili.

Po té jsem se vydal na cestu zpět a samozřejmě jsem při klesání do nižších poloh projížděl hustou mlhou a pozdějí i deštěm. V La Laguně bylo taktéž sychravo a docela zima. Hold, když bude zde škaredě, mohu vždy zase nahoru.

Líbil se ti článek? Tak ho nasdílej prosím na tvůj facebook nebo mi aspoň nechej komentář. Tím mi pomůžeš v motivaci psát další články z mých cest.