Tenerife: Výstup na Alto de Guajara 2 718 M N. M.
Po noční párty v jednom z nejlepší barů v městě La Laguna, kam mě vytáhl pan domácí, jsem se probudil do zamračeného dne plného deště. Chtěl jsem něco podniknout, ale v tomhle počasí? No nezbývalo mi nic jiného, než vytáhnou eso z rukávu a přelstít počasí nadmořskou výškou. Plán byl tedy jasný, opětovná cesta do národního parku Teide. Tam jsem si vyčíhl túru na vrchol zvaný Alto de Guajara.
Potřebuji vůbec tu GPS?
Tentokrát mě navigace nenavedla přímo na cestu nad La Lagunou, ale musel jsem jet přes Puerto de la Cruz, což mi nedávalo smysl. Asi to bylo dle GPS kratší. Nicméně si GPS dál dělala, co chtěla a navigovala mě do takových kopců v takových úzkých uličkách, že to moje malé auto nemohlo zvládnout. Takže jsem to vzal do svých rukou a navigoval jsem se sám jedinou možnou cestou do národního parku. Dneska už magoříme z těch zařízení a přitom to kolikrát není ani nutné.
Parador de Cañadas del Teide
Cestou jsem nestíhal stírat kapky deště z okna auta a při projíždění pásma, kde byly mraky, nešlo přes mlhu skoro nic vidět. Na výchozí bod trasy (Parador de Cañadas del Teide) jsem dorazil zhruba kolem 11 hodiny. Byl krásný slunečný den a na obloze nebyl ani mráček. To asi proto, že všechny mráčky jsem nechal dole v nižší nadmořské výšce. Parkoviště zde bylo skoro plné a všude bylo plno turistů – ať už těch vážných, kteří šli na túru, nebo těch, co je tady dovezla cestovka a vyvenčila na 10 minut. Měl jsem hlad, protože jsem ještě nesnídal, a tak jsem si narychlo koupil ještě párek v rohlíku, na který mi nasypali cibuli. Kdybych věděl, co se ptali, zarazil bych je, ale co už. Trochu znechucený jsem to do sebe nacpal a utíkal do kopců.
Stezka na Alto de Guajara
Stezka byla nádherná, opět v polopouštní krajině a hned přede mnou se otevíraly pohledy na nádhernou sopku Teide a na můj cíl – horu Alto de Guajara, která byla ještě asi o 500 výškových metrů nade mnou. Byly to úchvatné pohledy. Připadal jsem si jako někde v americkém Utahu. Tentokrát jsem se nenechal a pořádně jsem se namazal, abych se opět nespálil, protože tady žár slunce není tak cítit kvůli okolní teplotě. Dál po stezce se mi otevíraly krásné pohledy na sopečné monumenty a různé geologické fragmenty této surrealistické krajiny.
Svačina zůstala v autě
Když jsem odbočil z hlavní trasy a došel do sedla, dostal jsem opět hlad. A tak jsem zjistil, že jsem zapomněl svou jedinou svačinu v podobně sušenek Prince v autě. První momenty zděšení a pocitu zmařeného výletu vystřídalo odhodlání, že na vrchol dojdu i bez jídla. Čekaly mě přinejmenším ještě 4 hodiny pěší chůze. Zhruba okolo výšky 2 600 m n. m. jsem byl už docela dost vysílený a zadýchaný. Dělal jsem si často přestávky a výstup se táhl.
Vrchol Alto de Guajara
Konečně jsem na vrcholu a za ten úchvatný pohled to opravdu stálo. Přede mnou se otevíral úžasný kruhový pohled na všechny světové strany a dominantu tvořila sopka El Teide. Z aut a lidí na parkovišti pod horou se staly jen malé tečky. Vítr na vrcholu mě donutil si obléci jak mikinu, tak i bundu. No nic, napil jsem se, což byl jediný zdroj energie na tomto výletu a vydal jsem se zpět.
Trasa dolů byla už naštěstí nenáročná a zbytek cesty probíhal v pohodě. S přicházejícím večerem se začaly okolní monumenty barvit do oranžovo-červeno-žlutých barev, a tak jsem musel samozřejmě fotit znovu i místa, která jsem fotil při cestě nahoru. Na parkoviště jsem dorazil těsně před západem slunce. Ihned jsem sáhl po oplatcích a dodal tělu energii. Bylo vtipné, jak i v tuto dobu na místo přijížděly autobusy s Němci a Angličany, a to i s takovým luxusem, že jim poskytli vínové skleničky se šampusem, aby si západ slunce opravdu užili.
Poté jsem se vydal na cestu zpět a samozřejmě jsem při klesání do nižších poloh projížděl hustou mlhou a později i deštěm. V La Laguně bylo taktéž sychravo a docela zima. Holt, když zde bude škaredě, mohu vždy zase nahoru.
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 24. 11. 2015
