Tenerife: Vesnička na konci světa

V minulém příspěvků jsem psal o tom, jak jsem byl první den v národním parku Teide. Druhý den jsem chtěl vidět taky nějakou tu pláž a trochu se opálit.

Playa de Las Teresitas

A tak jsem si to namířil na jednu z nejslavnějších pláží ostrova a to Playa de Las Teresitas. Vzhledem k tomu, že jsem měl spálenou hlavu z treku v horách, tak jsem musel první zajistit opalovací krém. V mestečku, u které je pláž, jsem našel lékarnu a když jsem viděl opalovací krém za 18 EUR, musel jsem vysvětlit lékarníci, že bych rád něco levnějšího. Hledala, hledala a když už jsme se rozhodl, že teda vemu ten za 18 EURO, našla docela dobrou alternativu jen za 5 EURO. No neberte to.

Přijel jsem k pláži na velké parkoviště lemované stovkami palem a zdarma zaparkoval. Ono je vůbec zvláštní, že na Tenerife asi moc placené parkoviště nemají. Což je pro čecha super. Bo čech nemá rád platit. Převlekl jsem se v autě do plavek, namazal 30tkou faktorem a šel na pláž. Pláž byla opravdu obrovská a široká. Takže se dalo lehnout kamkoliv. Pláž nebyla ani moc přeplněná, ale voda, ta byla studená. Takže jsem do ní vlezl tak lehce nad kolena a pod kulky a rychle z vody ven. Brrr, brrr, toto není pro mně. Já rád Thajskou teplotu moře. No, poležel jsem chvilku na písku a ze strachu, že budu zase ve fialové barvě, jsem se rozhodl, že pojedu prozkoumat zapadlou vesničku na severu ostrova.

Jízda napříč pohořím Anaga

Začal jsem po silnici stoupat prudce nahoru do pohoří Anaga. Serpentíny, práce se spojkou, dvojka, trojka, dvojka, jednička, dvojka, trojka, dvojka... Krajina okolo byla ale úchvatná. Poprvé jsem se na Tenerife setkal s přírodními porosty kaktusů ve volné krajině. Okolní krajina byla svěží a zelená. Severní část ostrova je více deštivá a proto se zde tak daří vegetaci.

 

Na jednom z vyšších míst silnice jsem konečně našel místo k zaparkování a porozhledl jsem se po krajině. Viděl jsem na obě strany ostrova, tu západní a tu východní. Dole v údolí se rozléhala jedna z neobvyklých vesnic. Nicméně to nebyla ta cílová. K cílové vesničce mě ještě čekal pořádny sestup a ještě pořádnější serpentíny na úzké silnici, kde se tak tak dalo vyhnout protijedoucím autům. Autobusy cestovek se zde určitě nepodívají. 

Vesnička Chamorga a Roque Bermejo

Konečně jsem okolo čtvrté hodiny dorazil na místo. Chamorga byla opravdu tichá vesnička - takový zapadákov. Jelikož jsem měl v plánu využít jednu ze stezek a sejít k pobřeží na místo zvané Roque Bermejo, vydal jsem se ihned na túru. Měl jsem málo času a jenom dolu to bylo nějakých 5km. Zde už nebylo tak slunečno jako na pláži, ale hory obklopovaly šedivé mraky. Bylo mi hyc.

Všude okolo rostly opunciové porosty kaktusů a nejrůznější další sukuletní rostliny. Byla to opravdu pastva pro oči. Mimo to se všude okolo vypínaly prudké svahy okolních zelených štítů. Po hodině pěšího sestupu jsem konečně zahlédl oceán. Na pobřeží bylo pár domečků, takových na samotě. Nad nimi se vypínal tajemný maják, ke kterému jsem ale neměl šanci dojít. Když jsem došel úplně dolů k pobřeží naskytl se mi unikátní pohled na černočernou pláž obklopenou mystickými sopečnými skalami. Bylo to opravdu místo na konci světa. Dál už byl jen nekončný oceán.

Když jsem si tak komponoval své fotografie na pobřeží, spatřil jsem rybářku nahazující prut do rozbouřeného moře. Ta se po chvíli zvedla a zmizela. Měl jsem málo času a měl jsem obavy ze zpáteční cesty napříč serpentínami a to ještě za tmy a bez čoček, které jsem si zapomněl nasadit. Při cestě zpátky jsem potkal zmizelou rybářku u domečků na samotě, kde krmila své slepice. Vlídně mi dovolila si jí vyfotit a já ji španělský poděkoval. Nechápu jak tady může tak žít. Oceán musí co chvíli její domeček bičovat větrem a vodou.

Po té jsem utíkal rychle zpět do vesnice Chamorga. Měl jsem žízeň, bylo mi horko, měl jsem docela hlad a neměl jsem čas. Nakonec jsem to zvládl k autu asi za hodinu a čtrvt, těsně před setměním. Byla to ale pořádna fuška.

Nastartoval jsem a vyjel napříč hrozivými serpentínami do prudkého kopce. Zatáhlo se a byla všude mlha. Ono je opravdu šílené takhle řídit na konci světa v noci, v mlze a sám na takové silnice. Nicméně jsem se rychle otrkal a už jsem to bral jako mé oblíbené rally. Samozřejmě se vší opatrnosti. Nakonec jsem si ještě cvakl noční pohled na město La Laguna. Domu jsem dojel docela zničený, ale stálo to za to! Nebo ne? 

Líbil se ti článek? Tak ho nasdílej prosím na tvůj facebook nebo mi aspoň nechej komentář. Tím mi pomůžeš v motivaci psát další články z mých cest.