Tenerife: První krůčky v národním parku Teide
Na ostrov Tenerife jsem přijel docela pozdě v noci a moc jsem toho neviděl, a tak jsem se hned první den po příjezdu, celý natěšený, vydal milým auto-broukem do národního parku Teide. Cesta z města La Laguna stoupala a již po pár minutách jsem se ocitnul v typickém tenerifském lese, kde rostou endemitní borovice. Byl krásný slunečný den a příroda vypadala tak čistě. Kde se hrabe má milá Ostrava.
Túra kolem Montana del Cerrillo
Cílovou stanicí bylo parkoviště, kde začínala moje túra okolo hory (sopky) jménem Montana del Cerrillo. Nebylo moc teplo, nicméně slunce to kompenzovalo. Stačily mi kalhoty, tričko, košile a vysokohorské boty. Když jsem se vydal na stezku, již při prvních krocích v polopouštní krajině jsem poznal, že tady se mi to bude sakra líbit. Nevím proč, ale miluju takové pouště, plné nekonečného prostoru a malých keříčků bojujících o život v suché krajině. Když stezka dále stoupala do kopce, začal jsem čím dál více obdivovat krásu tenerifské sopky El Teide. Byla mohutná, byla úchvatná, byla neuvěřitelná! Muselo to být fantastické, když zde příroda tvořila toto neskutečné dílo.
Najednou se béžová krajina s keříčky změnila v černou nehostinnou krajinu, a to proto, že jsem se dostával čím dál více k jedné z menších sopek. Zde jsem už konečně potkával i nějaké lidičky. Většinou Němce, Angličany a Španěly. Nevěděl jsem, zda mám říkat „Ahoj“, „Hola“, „Halo“ nebo „Hello“, a tak jsem to pro jistotu náhodně střídal. Zbytek trasy jsem si to šinul touto krásnou krajinou a začal zjišťovat, že je tady sice chladněji, ale asi budu pěkně spálený. Zase! Tak se i stalo a po příchodu do auta jsem v zrcátku uviděl ten červený zjev.
Položil jsem si fotoaparát plný nádherných scenérií na střechu auta a odložil jsem si zbytek věcí do kufru. Nastartoval GPS a vydal se zpět do La Laguny. No ale co se stalo?
Foťák na střeše auta
Nastartoval jsem, jel jsem asi půl kilometru a při první zatáčce jsem poznal, jak to vypadá, když spadne zrcadlovka s objektivem na silnici a roztříští se. Měl jsem ale štěstí, protože jsem měl otevřené okno a slyšel jsem ten pád. A tak jsem zastavil, mával jsem na auto v protisměru, ať foťák na cestě nepřejede, a vydal jsem se hledat zbytky. Foťák byl celý, ale objektiv se ulomil a kontakty byly přetrhané. No co. Po hledání ztraceného foťáku v Thajsku mě tohle už nemůže překvapit. A tak jsem na GPS hledal nejbližší obchod, kde bych mohl koupit nejlevnější objektiv. V Puerto de la Cruz jsem našel menší obchůdek, kde byly pravděpodobně nějaké neoriginální objektivy a indický prodavač mi prodal základní setový objektiv se stabilizátorem skoro za 3 500 Kč. Nebudu se dívat, kolik stojí u nás. Raději ne.
Ale přátelé, jak už to bývá, vše špatné je pro něco dobré. Já jsem totiž na ten rozbitý objektiv pořád nadával. Kresba byla špatná, fotky v poměru 1:1 nic moc a ten nový levný objektiv? Je SUPER! Fotky ostré jak břitva, kresba nádherná. A tak soudím, že mám asi fakt nějakého anděla, který má smysl pro humor. Co myslíte?
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 22. 11. 2015
