9. týden v Asii: Siem Reap a Angkor Wat, Kambodža
Jsem sám uprostřed nejvyšší kopule posvátného chrámu Angkor Thom. Je zde tma a do místnosti proniká jen slabé světlo z okolních chodeb. Slyším slabou melodii davu, který je tam venku a možná ani nenarazil na toto magické místo. Dívám se na Buddhu před sebou “osvíceného” svícemi a vnímám neskutečnou energii. Tak tady před tisíci lety dělali bůhví co. Nejspíš to bylo ale něco velmi duchovního, něco nadpozemského. Nejvyšší hala chrámu se nachází v úrovní vrcholků stromů rozsáhlé džungle všude okolo. Mrazí mě z představy, jaké to tady bylo před stovkami let. Lidé žili úplně jinak než my dnes.
Bangkok a volba prezidenta v Thajsku
Vraťme se ale zpět do reality. Koncem minulého týdne jsme smutně opustili ostrov Koh Lanta. Na letiště v Krabi nás dovezl minibus, který jsme si objednali v jedné z cestovek za asi 200 Kč. Z Krabi jsme si to namířili letadlem do Bangkoku, kde jsme přijeli okolo sedmé večer. Na vnitrostátním letišti v Bangkoku je hned vpravo od vstupu taxi centrum, kde si můžete objednat taxík kamkoliv. Nicméně čekací doba byla asi 45 minut. Tak jsem neváhal a spustil aplikaci Uber a vyhledal řidiče. Měli jsme namířeno na českou ambasádu v centru Bangkoku, abychom mohli odvolit první kolo volby našeho nového prezidenta.
Překvapivě aplikace zafungovala a asi po 15 minutách taxík Uberu dorazil. Ten už věděl skrz aplikaci kam potřebujeme a ani se neptal a vyjel. Cesta do centra nás vyšla z letiště na asi 280 Kč. Na recepci české ambasády jsme se zapsali a vyrazili do volební místnosti. Byli jsme zvědaví, jestli nám zde vůbec došli volební průkazy, které jsme si tam nechali zaslat z Česka už v listopadu. Byla zde čtyřčlenná komise Čechů, kteří nás přivítali a během chvilky naše volební průkazy našli. Minulé volby jsem to opravdu pokazil, tak jsem odvolil a měl pocit zadostiučinění.
Chinatown v Bangkoku
Bylo půl desáté večer a my se rozhodli s Michalem navštívit v rychlosti noční čínskou čtvrť. Neváhal jsem ani minutu a zapnul zase Uber. Do 2 minut tu byl řidič a odvezl nás přesně tam, kam jsme chtěli. Cena? 100 Kč. Asi by se to dalo levněji, ale když nemáte moc času, oceníte rychlost a bezproblémovost aplikace Uber. Navíc plně v češtině a s mapami.
Chinatown nás ohromil hned při příjezdu. Všude po stranách ulice byly nasvícené reklamy, plno obchůdků a stánky s jídlem. Bylo zde plno lidí a doprava byla šílená. Měli jsme hlad, takže jsme to namířili hned ke stánkům s jídlem. Já si dal polévku s nudlemi a kuřecím a Michal okusil jakési plněné noky. Nebo knedliky! Pak jsme ještě zkusili pár specialit a koupili nějaké suvenýry. Potom už na nás přišla opravdová únava a tak jsem tentokrát zvedl ruku na tuktuka a jeli jsme za 70 Kč do hotelu, který jsme si předem rezervovali na Bookingu.
Kousanec jako prase!
Asi bych se měl zmínit taky o tom, že mně něco kouslo přímo v posteli dva dny před odjezdem z Koh Lanty. Pamatuji si matně, že jsem to cítil, ohrnul se a spal dál. Když jsme ale přišli v Bangkoku do hotelu, kousanec podstatně nabyl na velikosti a já už si byl jistý, že jsem chytl nějakou Boreliozu. Namazal jsem to tygří masti a fenistilem, vzal si prášky na alergii a doufal, že to nebude nic hrozného. Naštěstí to bylo do rána pryč. Zřejmě to byla jen alergie na nějaký jed. Byl to pavouk? Nebo blecha od koček? Nevím.
Vlakem na hranice Thajska a Kambodže
Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli, že si to namíříme do města Siem Reap v Kambodži po zemi, zvolili jsme nejlevnější cestu vlakem. Problém byl jen jediný. Museli jsme vstát před pátou ráno a být na hlavním vlakovém nádraží tak, abychom stihli odjezd v 5:50. Zaexperimentoval jsem a využil další funkce aplikace Uber, která Vám objedná taxík na daný čas. Večer před spaním jsem objednal taxíka na 5:00 před hotelem. A on tam opravdu byl a čekal. Paráda! Miluji tyto on-line služby, které jsou napojené na fyzické svět. Těším se, až to bude samozřejmostí v celém světě a ve všech oblastech. Zmáčknete tlačítko na mobilu a budete mít, co chcete do pár minut.
Na nádraží jsme koupili bez problémů lístky do města Aranyaprathet, kde je poslední vlaková stanice v Thajsku. Ve vlaku byla zima, foukal zde vítr, protože některá okna nešla zavřít, nebo bylo některým cestujícím naopak horko. Okolo poledne jsme dorazili do cílové stanice. Hned na nádraží nás naháněli tuktuci, kterým bylo jasné, že míříme na hranice.
Pravda o hranicích s Kambodžou a Thajskem
Musím říci, že jsme byli docela vyděšení, co bude na hranicích, protože několik článků na internetu jako třeba tento nebo tento strašili bezprávím, podvody, falešnými vízy apod. Možná to tak opravdu bylo před lety, ale nyní to probíhalo zcela bez problémů a nebyli jsme nijak ohrožení:
- tuktukem jsem dojeli na hranice Poi Pet;
- podle značených cedulí došli na emigrační úřad Thajska, kde nám vzali vízovou kartičku z pasu;
- vedle hraniční brány, která byla zdobená mini Angkor Watem, jsme zašli napravo na úřad, kde jsme si vyřídili za 30$ vízům. Museli jsme mít pasovou fotku;
- po vydaní víza jsme šli dál. Prošli jsem kolem kasín a došli k dalšímu mini kontrolnímu úřadu. Museli jsme si vyplnit malý formulář pro vstup a výstup ze země. Čekali jsme ve frontě převážně “bílých” asi 30 minut. U přepážky nám zkontrolovali formulář, vízům a naskenovali nám otisky prstů;
- na kruhovém objezdu kousek opodál jsme si najali taxík až do Siem Reapu. Trvali jsme na tom, že chceme jet ve čtyřech a dohazovač se samozřejmostí zařídil další cestující. Platili jsme okolo 630 Kč za oba;
- při čekání na zaplnění taxíku jsme se nechali napálili a koupili si SIM kartu s internetem na měsíc za asi 300 Kč. Po jednom dni přestal internet fungovat a museli jsme dobít správný balíček za další dvě stovky.
Zázemí v Siem Reapu
Do Siem Reapu z hranic to trvalo asi 3 hodiny a taxík nás dovezl až před hotel. Hotel Okay Guesthouse jsem rezervoval skoro 14 dní předem. Cena za dvě osoby na měsíc je něco lehce přes 10 tis. Dá se zde sehnat ubytování u třikrát levněji, ale když cestujete jako digitální nomádi, musíte mít tak trochu hezčí a stabilní zázemí. Náš hotel má skvělou střechu s restaurací a s bazénem. Dá se tu celý den v klidu pracovat, jsou tu velké stoly a dostatečný internet. Mít úklid pokoje každý den, je taky super. Navíc nám vždy dají dvě vody zdarma, nové zubní kartáčky a čisté ručníky. Co mě ale fakt vytáčí, je nedostatečný počet lehátek u bazénu. Jsou skoro vždy zabrané!
Dolary v Kambodži
Sotva jsem se ubytovali, vydali jsme se na obhlídku nejbližších ulic. Musel jsem vybrat také peníze z bankomatu a dost mě zarazilo, že se zde platí výhradně americkými dolary. Dokonce i bankomat je Vám je prioritně nabídne. Vybral jsem je za kurz 22 Kč. Dalo by se to asi i za méně, ale moje nízkonákladová mBank má kurz fakt děsný. Příště si vyberu lepší banku na cestování.
Pronájem skútru v Siem Reap
Pronájem skútru nám nabídl i hotel, ale za děsnou cenu. Neměli totiž vůbec měsíční tarify, ale pouze denní. Za pronájem skútru na měsíc po nás chtěli něco přes 4 tisíce Kč. Vzhledem k tomu, že jsme v okolních ulicích nikde pronájem skútrů neviděli, vzali jsme tuk tuk a požádali řidiče, ať nás doveze někde, kde je mají. Dovezl nás postupně na asi tři místa, ale problém byl stejný. Nikdo nepočítá s pronájmem na měsíc. Na posledním místě jsem dost smlouval a dostal se na 3 tisíce za měsíc. Brali jsme to.
Fitcentrum v Siem Reap
No a když už jsme měli ubytování a skútr, stačila nám poslední věc k radosti. Měsíční členství ve fitcentru. Angkor Inter Fitness jsme našli asi 5 minut cesty od hotelu. Měsíční neomezené členství stálo pro každého asi 990 Kč. V ceně je ručník, zamykatelná šatna a voda. Takový standard, ale ani v Česku to není všude v ceně. No a my tedy už druhý měsíc na sobě makáme. Jsem rád, že to začíná už jít vidět, jen ta vánočka pořád nic.
Vstupné do Angkor Wat
V úterý jsme se hodinu před západem slunce dozvěděli na internetu, že lístek na týden v Angkor Watu lze využívat celý měsíc a není nutno chodit do Angkor Watu po sobě jdoucí dny. No skvělé! Něco takového je přesně pro nás. Navíc, když si koupíte lístek po páté hodině odpoledne, tak ještě ten den můžete na západ slunce do Angkor Wat zdarma. Tak jsme rychle jeli koupit týdenní lístek za 1500 Kč na osobu a jeli na první chrám. Ten byl nic moc, proti tomu, co jsme viděli dnes. Ale o tom až příště.
Dochází nám peníze
Thajsko a tyto nové vstupní náklady nás docela zruinovali. Za dva měsíc jsme utratili téměř 50 tisíc za osobu a já tedy vyčerpal část rezervy. Je třeba začít pořádně pracovat a vydělávat. Soustředěně a dlouhé hodiny. Navíc se blíží daňové přiznání a pokud nevydělám dost peněz do března, pojedeme asi předčasně domů. Věřím ale, že tomu tak nebude. Dlouhodobé projekty stále mám a už vyjednávám nové zakázky. Jen ty výlety budeme muset trochu omezit a pracovat více s časem.
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 17. 01. 2018
