14. týden v Asii: Halong Bay a ostrov Phu Quoc, Vietnam
Cesta pokračuje, další týden je za námi a já si zase uvědomuji, jak se týden za týdnem liší. Každý týden je úplně jiný. Už teď je jisté, že rozhodnutí psát každý týden zápisek na blogu bylo skvělé. Mám skrz text zachycené týdenní změny autenticky a čerstvě, tak jak se opravdu staly. Za těch 14 týdnů si už skoro nepamatuji první týden na ostrově v Thajsku, nepamatuji si ani jaké to bylo týden před Vánoci na ostrově Koh Lanta v Thajsku. A to jaké to je chodit z práce do práce v zaměstnání je pro mne už nepředstavitelná realita. Životní styl freelancera nebo člověka na volné noze, který využije možnosti cestovat a pracovat vzdáleně na počítači, je příležitost jak prožít alespoň část života úžasným dobrodružstvím a sebepoznáním.
Tento týden jsem se například o sobě dozvěděl, že ještě tak stabilní a vyrovnaný nejsem. Stačí vystoupit z komfortní zóny a jsem opět člověk, který se hádá, který je vytočený, který neumí ovládat své emoce, který o sobě pochybuje a který ztrácí sebevědomí…
Cesta na Halong Bay
Minulý týden jsme se po třídenní návštěvě hlavního města Vietnamu Hanoje, přesunuli na věhlasnou zátoku Halong Bay. Autobus, který nás měl z Hanoje dovézt do Halong Bay City za necelých 200 Kč na osobu. Dovezl nás pouze na ostrov Tuan Chau Island. Vystoupili jsme a delegáti nám vysvětlili, že dál nepojedeme a že si musíme vzít taxík. Přiběhla ale pohotová Vietnamka a začala nám nabízet odvoz a celodenní výlet lodí po zátoce v Halong Bay za cca 1200 Kč. Pokud bychom výlet nevzali, odvoz do města Halong Bay by nás stal asi 500 Kč. Bylo mi jasné, že je to past na turisty a že nemáme momentálně na vybranou. Nebyly tu žádné jiné agentury, Uber tu nejezdil a tak jsme to museli vzít.
Taxík nás odvezl do ubytování, které jsme měli rezervované přes Booking.com v čási Bai Chay. V hotele Viet Nhat Halong Hotel nás přivítala “paní domu” s vřelým úsměvem a se solidní angličtinou. Vysvětlila nám vše a doporučila nějaké tipy. Taky nám později řekla, že denní výlety jsou tu za cenu okolo 600 Kč na osobu. Vietnamka nás tedy natáhla a platili jsme dvojnásob. No aspoň, že to byla stále únosná cena srovnatelná s celodenními výlety v Thajsku. Jinak bych na to nepřístoupil.
Oslavy nového roku ve Vietnamu
Byl předvečer svátků lunárního roku, což pro Vietnamce jeden z nejdůležitějších svátků a dá se srovnat se svátky Vánoc u nás. Lidé jsou v rodinném kruhu a vše se zavírá. To taky způsobilo, že jsme se skoro nenajedli. V Halong Bay bylo téměř vše zavřené. Našli jsme aspoň jednu restauraci poblíž obrovského zábavního centra, které tady postavili. Bylo to tady jako město duchů. Večer jsme se odebrali před půlnoci na druhou část města k muzeu Quang Ninh, kde se měl konat novoroční ohňostroj. Mávli jsme na taxíka a ten nás dovezl na místo. Uchvátily nás temné horské homole, které působily jako nějaké přízraky či umělé kulisy ve filmu. Byly to ale reálné hory. Na místě bylo velmi rušno. Vietnamci se zde scházeli v početných skupinách a sedali si na velké prostranství před muzeem. Měl jsem hrozný hlad a žízeň. Nemohli jsme najít žádnou otevřenou restauraci. Měli tu jen odporné párky a moje nervozita rostla. Nakonec stačilo k výbuchu zjištění, že nemám peněženku. Ta zůstala naštěstí na pokoji, ale tlak emocí byl už tak velký, že jsem se urazil, rezignoval, ztrapnil se a nakonec se musel sebeřízeně uklidnit.
O půlnoci začal velkolepý ohňostroj. Kazil ho jen dým z rachejtlí. Pouštěli toho prostě příliš moc najednou. Po skončení ohňostroje začalo burácení. Divili jsme se, co to je, ale pak nám to došlo. Všichni ti Vietnamci naskočili na své skútry a pokoušeli se dostat z dopravní zácpy. Nebyl tu kromě nás žádný běloch. Jen my a tisíce Vietnamců, kteří odjížděli radostně k rodinám na oslavy.
Plavba lodí zátokou Halong Bay
Ráno pro nás dorazil řidič o půl desáté a odvezl nás zpět na ostrov Tuan Chau Island, odkud jezdí početné lodě na výlety do zátoky. Některé výlety jsou i na dva dny a spí se přímo na lodi. Myslím, že příště bych asi bral dvoudenní výlet. Člověk zažije krásný západ a východ slunce přímo v zátoce a má asi více času pro načerpání atmosféry v zátoce. Náš výlet začal přímou plavbou kolem mohutných homolí k duté homolí, kde jsme vystoupali po schůdcích k jeskyni Hang Sung Sot. Ta měla tři velké vnitřní prostory se spoustou krápníků různých barev a tvarů.
Plavba na kajaku
Následně nás loď dovezla na místo Luon Cave and Lake. Před jeskyní se nacházelo plovoucí molo, kde kotvily tradiční bambusové loďky a kajaky. Každý z posádky si mohl vybrat jestli chce na společnou skupinovou jízdu na loďce nebo chce plout ve dvojicích na kajaku. My si samozřejmě vybrali kajaky. Měli jsme ale trochu obavy, protože jsme neměli plavky a voda tu nebyla nejteplejší. Spadnout nebo se převrátit do vody nikdo z nás nechtěl. Naštěstí jsme zdárně do kajaku nastoupili a jeli. Když člověk nedělá blbosti, kajak se ani moc nehýbe. Projeli jsme přírodním tunelem jeskyní a před námi byla velká laguna, kterou lemovalyi ze všech stran homole. Objeli jsme lagunu dvakrát do kola a vydali se zpět. Dokonce Hanka, která se bojí vody, měla z kajakování radost a bavilo jí to.
Výstup na homolí
Po kajakování jsme se vrátili na loď a pokračovali na třetí zastávku, kterou byla posvátná hora Đảo Ti Tốp s altánkem na vrcholu a s písečnou pláží pod vrcholem. Pláž vypadala jako kdyby byla vytvořena uměle. My se rozhodli jít samozřejmě na vrcholek a nafotit nějaká panoramata. Cesta byla ale hrozná. Celý výstup byla jedna velká fronta lidí. Jelikož na vrcholku nebylo moc místa muselo se dost čekat. Přece jenom si každý chtěl udělat selfie nebo výhledovku.
Po celý den bylo pod mrakem, ale při návratu lodí zpět se samozřejmě vyjasnilo a začalo krásné světlo, které ocení samozřejmě nejvíce fotografové. No a samozřejmě, když začalo být světlo lepší a zlatavější, my už byli z přístavu na cestě taxíkem do hotelu.
Za mě tedy určitě vzít dvoudenní výlet s přespáním na lodi přímo v laguně a pokud to finance dovolí, vzít soukromou loď. Člověk tak nepřijde o to nejlepší a vyhne se těm nejvíce turistickým místům. Už teď vím, že čím budu starší, tím budu jezdit na krásnější místa a budu vědět jak si to ještě více užít, bez těchto cestovatelských chyb.
Na skútru na ostrov Cát Bà
Měli jsme jeden celý den do odjezdu z Halong Bay a tak jsem se rozhodli, že zajedem na pronajatých skútrech na ostrov Cát Bà, který měl být symbolem panenské přírody a národního parku. Měli jsme ale opět problém s oslavami nového roku. Na ostrov se jezdí trajektem z ostrova Tuan Chau Island, který jezdí běžně asi co hodinu, ale nám to jelo jen brzo ráno v 7:30, 11:30 a 15:00. Zvolili jsme tedy prostřední čas a vyjeli ráno v klidu na skútrech do přístavu. Koupili si jízdenky (cca 180 Kč dvě osoby a skútr) a poprvé v životě jeli na trajektu s vlastními skútry. Cesta trajektem na ostrov Cát Bà trvala asi tři čtvrtě hodiny. Jelo se opět zátokou plnou vysokých homolí a de facto jsme viděli možná ještě hezčí krajinu než na celodenním výletě lodí. Na ostrově Cát Bà jsme si to ihned zamířili na parkoviště před národním parkem. Projížděli jsme krásnou krajinou vysokých hor, které byly zarostlé vegetací a připadali jsme si jako v počítačové hře Vietcong. Taky jsme projeli skromnou vesničkou. Po necelé půlhodině jsme dojeli ke vstupu do národního parku. Ten se nachází asi v půlce hlavní silnice, která vede napříč ostrovem. Vstupné bylo okolo 40 Kč na osobu.
Výstup na vrcholek Ngu Lam
Vydali jsme se do džungle. Džungle byla poměrně suchá, ale stromy a skalní terén byly unikátní. Dokonce jsme slyšeli skřeky opic, které jsou zde endemity. Nachází se pouze na tomto ostrově. Škoda, že jsme neměli možnost je vidět a nafotit. Po asi hodině chůze jsme zpocení došli k altánku na předvrcholu.
Pak stačilo ještě pár minut a byli jsme na vrcholu Ngu Lam. Výhled do krajiny národního parku byl úžasný. Stovky pahorků v dáli působily exoticky a lesy byly zde neporušené a souvislé.
Neměli jsme moc času, takže jsme šli dolů. Měli jsme do odjezdu posledního trajektu asi hodinu. Takže jsme se najedli ve skromné restauraci nedobrým rizotem, nalodili se na trajekt a jeli zpět.
Ustřičná farma
Mezi ostrovem Tuan Chau Island a pevninou jsme se ještě pokochali velmi zajímavou farmou na ústřice. Byly zde pověšené na provázcích a příliv a odliv je zaléval vodou. Chatrče na vodě taktéž nechyběly. Asi tam bydleli manželé ústřiční.
Hoi An nebo něco jiného?
Po necelých třech dnech v Halong Bay jsme se vydali autobusem zpět do Hanoje. Tam jsme museli přespat v krásném pokoji Tu Linh Palace Hotel, protože jsem měli zakoupený let do další destinace. Původně jsme měsíce dopředu plánovali navštívit po Halong Bay slavnou destinaci Hoi An. Nakonec jsem se kvůli nízkým teplotám a studenému moři a taky aby se Hanka s Honzou trochu ohřáli po zimě v Česku, rozhodli, že pojedeme na největší ostrov Vietnamu Phu Quoc. Zpáteční letenky nás stály asi na 1600 Kč na osobu. Letělo nám to ráno v devět.
Uber - Pozor na špičku
Ráno jsem tedy nechal objednat dopředu taxika přes Uber, aby nás odvezl na letiště. Mělo to stát okolo 200 Kč. Pomatený taxikář, který málem způsobil u letiště nehodu, nás odvezl na terminál letiště a na displeji se mi objevilo, že si Uber stáhl dvojnásob. Bylo to údajně způsobeno tím, že byla špička. Nicméně cesty byly prázdné. Tak nevím jak to vypadá, když špička není, to na cestách není asi nikdo. Informativní SMS z Uberu s možností zrušení dražší cesty mi přišla ale na druhý mobil, který byl v batohu. Takže na to pozor. Uber může zdvojnásobit cenu jízdy sám od sebe a vy o tom nemusíte vědět!
Phu Quoc - Nefritový ostrov
Let z Hánoje na Phu Quoc trval necelé dvě hodiny a byl celkem bez problémy. Tedy kdybychom neplatili za třetí zavazadlo 400 Kč, protože jsme to chtěli risknout bez placení a kdybych nenechal svou mikinu ze Srí Lanky a tričko z Bali v letadle. Snad ho najdu na ztrátech a nálezech, až poletíme zpět.
Problémy s ubytováním
První dojem nebyl vůbec pěkný. Taxík nás z letiště odvezl do ubytování Hung Vuon Resort, které jsme na poslední chvíli rezervovali na Booking.com za 3000 Kč na 8 nocí i se snídaní. Honza s Hankou to bohužel nestihli a tak jsme doufali, že v ubytování najdou nějaké prostory pro ně. Taxík odbočil z hlavní cesty mezi zrezlé chatrče obklopené odpadky, kam jen oko dohlédlo. Ubytování mělo hodnocení přes 8, ale nikdo nenapsal, že se to nachází poblíž městské skládky a nedostavěného kostela, který působí jako z hororu. Byl jsem mírně zděšen. Na recepci nás přijali, ale pro Honzu a Hanku bohužel místo nenašli. Jsou prý neustále plní. Nás místo bungalovů nakonec umístili do krásného pokoje s pěknou koupelnou, balkonem s dokonce se dvěma okny! Po několika měsících v pokojích bez pořádných oken a bez pořádného světla, tohle člověk opravdu uvítá. Krasný bazén s lehátky v ubytování nechybí. Navíc nám řekli, že to je pokoj za dvojnásobnou cenu, ale my ho budeme mít za cenu, kterou jsme rezervovali. Honza s Hankou nakonec vzali dražší ubytování přímo v centru města, v zakouřeném pokoji, kde neteče teplá voda.
Bordel a smrad
Měl jsem zase hlad, takže jsme pronajali skútr přímo v ubytování za pěkných 130 Kč na den a vyrazili na první průzkum. Zjistili jsme, že náš hotel je jako oáza v poušti. Nebo spíše oáza mezi ošklivými chatrčemi plnými odpadků, stavebního materiálu a kdo ví čeho přímo na jejich pozemcích. Smrad nechyběl. Namířili jsme to do centra hlavního města ostrova, které bylo od nás asi 5 minut jízdy. Vjeli jsme do první ulice, kde se nacházel lokální trh plný ovoce, zeleniny, masa na slunci, slepic, vajíček a všemožných tvorů z moře, kteří lapali po dechu v lavorech. Když jsme konečně vyjeli z této autentické ulice plné smradu město bylo opět jako město duchů. Obchody a restaurace zavřené. Našli jsme jen pizzerii, kde jsme si dali pizzu a kolu.
Večer jsme ještě šli hledat společně s Hankou a Honzou na skútrech nějakou solidnější restauraci a našli jsem ulici poblíž Mango Bay, kde se nacházelo mnoho normálních restaurací a dokonce obchod. Všichni jsme si říkali v duchu, proč jsme se neubytovali v této oblasti.
Křišťálově “špinavá” pláž
Další den jsme netrpělivě vyjeli na skútrech na obhlídku ostrova. Já jsem vyčetl, že se na severním cípu, asi hodinu cesty od nás, nachází krásná pláž s křišťálově čistou vodou. Mno. Dojeli jsme tam a byla zde místní vesnice s chatrčí, odpadky a hnusem kam oko dohlédlo. Z vesnic vycházelo několik mol a na koncích mol se nacházely místní restaurace, kde lidé jedli. Z mola jsme zahlédli první červené hvězdice.
Bylo nám jasné, že musíme dál kolem pobřeží na místo, kde je normální pláž a ne vesnice. A tak jsme asi po 5 minutách dojeli opravdu na místo, kde byl nápis Starfish Beach a my zaparkovali. Pláž byla plná odpadků. Navíc se kolem pláže nacházela jakási stoka a poničené mangrovy. Vypouštěli tu nějakou černou tekutinu a všude byly vykopané kořeny mangrovů. Samozřejmě naši procházku po této “nejkrásnější” pláží doprovázel smrad. Byli jsme znechuceni a zklamání.
Je toho na mně moc
Za poslední dny toho bylo na mě opravdu moc. Tím, že nyní cestujeme rychleji a nemáme moc času opravdově vypnout, tím, že nás potkalo znechucení a několikanásobné zklamání a tím, že bylo pořád vše zavřeno a já měl hlad a žízeň způsobilo několikrát, že jsem byl podrážděný. Ventiloval to na druhé a atmosféra byla ještě horší. Navíc mi docela dost záleží na tom, aby si to s námi Hanka a Honza užili. Nemají tolik času jako my a Hanka je navíc v jihovýchodní Asii poprvé.
Flow a hluboká práce
Nemám vůbec čas na svoje flow, kdy se při programováni dostávám do soustředěného stavu či do hluboké práce. Tak nějak zjišťuji, že jsem na tom asi závislý. Nebo je pro mě práce na počítači tak trochu komfortní zónou? Každopádně je to teď s časem docela dost náročné. Chci psát blogy, chci psát ebooky, chci pracovat na projektech klientů a chci být na plážích a trekovat v džunglích.
Ale nebojte, už teď vím, že to byl tak trochu krizovější týden a blízká se na lepší časy. I na tom ostrově se dají najít krásná místa, ale o tom až v příštím díle.
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 21. 02. 2018
