Aletsch, 1. část - Cesta k největšímu evropskému ledovci

Bylo něco po deváte večer a my vyjeli na náš letní euro road trip s cílovou destinaci - Provensálskem ve Francii. Cestu do Provensálska jsme si rozdělili na dvě části se zastávkou ve Švýcarsku. Čekala mne 12 hodin dlouhá cesta autem přes celé Česko, část Německa, LichtenštejnskaŠvýcarska. To, že nejhorší část cesty byla naše česká déjednička se zmiňovat asi nemusím. Později za Prahou už jsme najeli na prázdné a normální cesty a jeli téměř celou noc přes Německo a k ránu přes Lichtenštejnsko. V Lichtenštejnsku nás hned za hranicemi čekal krásný pohled na hrad Vaduz a hned za ním další menší hrádky. Vesničky se pomalu probouzely, ale nebyl tam skoro nikdo. Vždycky se udivuji, jak je ta Evropa prázdná. Lidi jsou zavření ve svých domech a člověk nevidí ani živáčka. Aspoň nás čekal krásný pohled na stádo koní v prvních kilometrech na území Švýcarska.

Dále už jsem se nestačil divit, kam nás to GPS navigace vede. Jeli jsme do vysokohorského průsmyku. Trochu jsem měl radost, trochu jsem měl strach. Vím, jak to dopadlo to léto, kdy jsem nechal auto v Itálii jenom proto, že jsme oddělali cestou v horách motor.

Nikdy jsem po takových krásných průsmycích nejel a měl jsem radost. Jako turista jsem musel chodívat několik hodin, abych podobné výhledy mohl spatřit. Tady jsem si jenom jel autem a mohl kdekoliv zastavit a fotit rozkvetlé stráně v horách. 

To, že jsme jeli v tak krásné krajině ještě nebylo všechno. Byl jsem šokován, když jsem poprvé viděl vysokohorský vlak, který tu brázdíl napříč vysokých pahorkům. Až budu jendou starý a nebudu mít co dělat, místo koukání na TV pojedu tímto vlakem napříč Švýcarskem!

Konečně jsme dojeli do nejvyššího cípu dnešní trasy a to do sedla Furka pas, kde jsme si zase dali přestávky a pofotili panoramata. Opravdu doporučují všem jednou takto autem projezdit celé Alpy.

Hned pod sedlem jsme si dali hned ještě jednu zastávku a to u Hotelu Belveder. Prodávali zde švýcarské nožíky, nějaké jídlo a byl zde vstup k ledovci, který byl kousek od hotelu. My však pokračovali dál. Cesta po serpentínách nebyla snadná.

Stačilo už jen asi 100 km přes několik vesniček a téměř přesně podle plánu jsme dojeli těsně před obědem do vesničky Mörel.

Z vesničky jsme hned po obědě za 30 EUR vyjeli lanovkou k nejvyššímu ledovci Evropy. Jaké to tam bylo se dozvíte v příštím díle blogu.

Líbil se ti článek? Tak ho nasdílej prosím na tvůj facebook nebo mi aspoň nechej komentář. Tím mi pomůžeš v motivaci psát další články z mých cest.