Aletsch, 1. část - Cesta k největšímu evropskému ledovci

Cestovatelský seriál

Bylo něco po deváté večer a my vyjeli na náš letní euro road trip s cílovou destinací Provensálskem ve Francii. Cestu do Provensálska jsme si rozdělili na dvě části se zastávkou ve Švýcarsku. Čekala mne 12 hodin dlouhá cesta autem přes celé Česko, část Německa, Lichtenštejnska a Švýcarska. To, že nejhorší část cesty byla naše česká „déjednička“ se zmiňovat asi nemusím. Později za Prahou jsme najeli na prázdné a normální cesty a jeli téměř celou noc přes Německo a k ránu přes Lichtenštejnsko. V Lichtenštejnsku nás hned za hranicemi čekal krásný pohled na hrad Vaduz a hned za ním další menší hrádky. Vesničky se pomalu probouzely, ale nebyl tam skoro nikdo. Vždycky se udivuji, jak je ta Evropa prázdná. Lidi jsou zavření ve svých domech a člověk nevidí ani živáčka. Aspoň nás čekal krásný pohled na stádo koní v prvních kilometrech na území Švýcarska.

Dále jsem se už nestačil divit, kam nás to GPS navigace vede. Jeli jsme do vysokohorského průsmyku. Trochu jsem měl radost, trochu jsem měl strach. Vím, jak to dopadlo to léto, kdy jsem nechal auto v Itálii jenom proto, že jsme oddělali cestou v horách motor.

Nikdy jsem po takových krásných průsmycích nejel a měl jsem radost. Jako turista jsem musel chodívat několik hodin, abych podobné výhledy mohl spatřit. Tady jsem si jenom jel autem a mohl kdekoliv zastavit a fotit rozkvetlé stráně v horách.

To, že jsme jeli v tak krásné krajině, ještě nebylo všechno. Byl jsem šokován, když jsem poprvé viděl vysokohorský vlak, který tu brázdil krajinu vstříc vysokým pahorkům. Až budu jednou starý a nebudu mít co dělat, místo koukání na TV pojedu tímto vlakem napříč Švýcarskem!

Konečně jsme dojeli do nejvyššího cípu dnešní trasy, a to do sedla Furka pas, kde jsme si zase dali přestávky a nafotili panoramata. Opravdu doporučuji všem jednou takto autem projezdit celé Alpy.

Hned pod sedlem jsme si dali ještě jednu zastávku, a to u Hotelu Belveder. Prodávali zde švýcarské nožíky, nějaké jídlo a byl zde vstup k ledovci, který byl kousek od hotelu. My však pokračovali dál. Cesta po serpentinách nebyla snadná.

Stačilo už jen asi 100 km přes několik vesniček a téměř přesně podle plánu jsme dojeli těsně před obědem do vesničky Mörel.

Z vesničky jsme hned po obědě za 30 EUR vyjeli lanovkou k nejvyššímu ledovci Evropy. Jaké to tam bylo, to se dozvíte v příštím díle blogu.


Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi jí prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.

Článek byl publikován: 20. 08. 2017