5. týden v Asii: Koh Lanta, Thajsko

Cestovatelský seriál

Pátý týden byl ve znamení přesunu z ostrova Koh Samui na ostrov Koh Lanta. Koh Lantu jsem navštívil poprvé před dvěma lety. Tentokrát jsem tedy věděl, do čeho jdu a docela jsem se těšil.

Ostrov Koh Lanta

Koh Lanta je hojně navštěvovaná Čechy a hlavně digitálními nomády z celého světa. Za její slávu může tak trochu co-workingové centrum Kohub, kde se schází lidé, kteří pracují on-line a mají zde vše, co potřebují. Od kvalitních stolů a židlí, rychlého internetu, přes komunitní události, kavárnu, mini restauraci až po přednášky a workshopy. My se zatím rozhodli, že platit členství nebudeme a zvládneme pracovat pro klienty z prostor ubytování. Členství stojí totiž na osobu a měsíc asi 3 500 Kč. Není to moc, ale tak nějak to nemá smysl přes Vánoce a Nový rok, kdy není práce pro klienty tak horlivá.

Nepovedené stěhování

Stěhování neproběhlo úplně ideálně. Na facebookové skupině Koh Lanta Info jsem našel Thajku, která nabízela ubytování na měsíc pro dva za nějakých 7 000 korun. Když jsme přijeli na místo, Thajka dorazila během 15 minut a ubytovala nás. Zjistili jsme ale, že zde není Wi-Fi. To by ale tak nevadilo, protože máme internet v mobilu. Když jsme ale později zjistili, že nefunguje ani teplá voda, začal jsem pochybovat o kvalitě ubytování, které jsem zvolil na celý měsíc pobytu. Thajka nám slíbila, že ráno přijede opravář a mrkne na to. Když jsme se probudili, nešla ani elektřina! Jednoduché ubytovací místnosti byly totiž úplně nové a evidentně nebylo ještě vše dotažené. Proč Thajka před naším příjezdem vše nezkontrolovala, nevím. Asi si myslela, že nám to nebude vadit. Kdybychom tu byli týden, asi by to ani nevadilo, ale měsíc? To prostě člověk už nějaké pohodlí potřebuje. Opravář ráno přišel a po hodině zjistil, že to nepůjde opravit, že je problém v tlaku vody a v ohřívači. Thajka nám nabídla naštěstí jiné ubytování, my se znovu sbalili a jeli tam. Vypadalo to docela v pohodě. Klimatizace fungovala, teplá voda (i když při malém tlaku vody) fungovala, elektřina fungovala, jen ta Wi-Fi zase ne. Thajka nám ale dovezla večer její mobil, kde nám nasdílela hotspot a tím byl problém vyřešen. Aby toho nebylo málo, chtěla za náhradní ubytování ještě o 1 400 Kč více, protože je tu TV s Thajskými programy. Jinak stoly a židle, které nám Thajka měla sehnat, nejsou vůbec ergonomické a jsou nepoužitelná pro dlouhodobou celodenní práci. V případě, že bych musel na něčem takovém déle pracovat, zaplatím si hned Kohub.

Za svou sociální bublinou

Jsem definitivně mimo svou sociální bublinu. Zjistil jsem totiž, že za tu dobu, co jsem na cestě, jsem ve spojení snad jen s pěti lidmi, a to včetně rodičů. Pro převážnou většinu jsem prostě přestal existovat, anebo to skončilo na strohých psaních „Ahoj, jak je?“, „Ahoj, jo dobře, co ty?“ a „Kp“. Nevidí mě, nejsou se mnou a žijí úplně jinak. Je to zvláštní pocit. To zjištění, že mi domov dělali lidé, pro které vlastně teď nejsem, je trochu děsivé. Dívám se na domov z obrovské dálky, a abych řekl pravdu, váhám. Mám pocit, že domov je vlastně velmi relativní věc. Za čím se po půl roce vracet?

Na druhou stranu jsem si uvědomil, že to, o co přijdete, uvolní prostor pro něco úplně nového. Takže místo povrchních vztahů se můžu nyní zaměřit více na sebe a na to, co je pro mne aktuálně důležité. Dokud je totiž vše při normálu, tak vám i vše, co děláte, připadá normální. Když se to ale změní, začnete vidět mnoho těch normálních věcí z jiné perspektivy. Ze zkušeností vím, že uvědomění těchto nových perspektiv vždycky člověka posune. Vznikne tím prostor pro rozvoj. Nakonec se může zdát, že ti lidé kolem vás – ten „relativní domov“ mohl být vlastně vaší neviditelnou brzdou.

Pravidelnost, stereotyp a procesy

Taky jsme konečně našli takový ten užitečný stereotyp, který všichni většinou doma máme. Ráno vstáváme někdy po osmé. Nasnídáme se (objevili jsme docela dobré čokoládovo-banánové muffiny a croissanty se sýrem a šunkou v 7eleven), pár hodin pracujeme za počítačem a pak jdeme před obědem do fitka. Po fitku následuje oběd a po něm výlet na pláž, kde si užíváme skvělého moře. Následuje večeře, nákup v 7eleven a večerní práce za počítačem. Tak se to zhruba opakuje každý den. Někdy změníme časy, ale pořadí je zhruba stejné. To, že máme konečně nějaký pravidelný harmonogram, je dost super. Myslím, že jsem o tom dokonce četl v několika knihách. Procesy jsou prostě i v životě člověka důležité a přináší spokojenost. Naopak, když má člověk každý den jinak nebo když vlastně ani neví, co bude, tak to má neblahé psychické důsledky.

Fitcentrum na Koh Lantě

Na Koh Lantě je fitcenter více, ale my začali chodit do WM Fitness a členství zde vyjde na tisícovku pro jednoho a měsíc. Jelikož tu máme docela dost času, rozhodli jsme se, že budeme chodit 5× týdně a dva dny v týdnu budeme mít na regeneraci. Přesně dnes jsme dokončili pátý tréning a máme dva volné dny před s sebou. Cítím se skvěle!

Předvánoční čas v létě

Zjistil jsem, že za čtyři dny nastane Štědrý večer. Je zcela pochopitelné, že mi to tentokrát vůbec nedochází. Tento rok na mě nedolehl vánoční stres a nemusím se stresovat s dárky. O atmosféru Vánoc tentokrát přijdu, ale o to více přemýšlím a vzpomínám, jaká vlastně je. Řeknu Vám, že je krásná a že bychom si jí měli daleko více vážit. Ten pochmurný čas v Česku, kdy je brzo tma a je zima. Náměstí s vánočními trhy a ulice zdobené vánočními motivy. Přeplněná obchodní centra a vyprodané zboží v Tescu. A konečně ta rodinná pohoda, kdy voní cukroví a hrachová polévka, svítí krásně nazdobený stromek a Vy se s rodinou díváte na Pelíšky.

To vše tu na ostrově, kde je pořád léto, prostě není.


Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi jí prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.

Článek byl publikován: 20. 12. 2017