25. týden v Asii: Gili Trawangan, mrtvé korály a ubytování zdarma
Jsem více jak měsíc v Česku. Není se čemu divit, že jsem se až nyní dostal k tomu dopsat posledni dva články z půlroční cesty v Asii. Tentokrát to bude tak trochu rozmazané. Na druhou stranu s pěknou dávkou retrospektívy. Poslední dva týdny na Bali jsem totiž dost panikařil. Věděl jsem, že mám posledních pár okamžiků, než se vrátím domů, a že si je musím pořádně užít. Věděl jsem totiž, že mě čeká návrat na místo, kde většina lidí žije v práci. Na místo, které Vás natolik vtáhne do pracovního tempa, že se nestačíte divit. Na místo, kde plyne čas neuvěřitelnou rychlosti. S nadsázkou mohu říci, že každý den v Asii je jako týden tady u nás v Česku. Pojďme se ale raději podívat na to, jaký další příběh jsme zažili.
Ubytování zdarma
Musím se Vám totiž svěřit s úžasnou zkušeností, kdy jsem jako fotograf byl ubytován v hotelu zcela zdarma. Vše začalo tím, že mi Jana (@miles.and.smiles.away) vyprávěla o tom, jak občas napíše hotelům, že jím nafotí skvělé fotografie a na oplátku dostane ubytování v těch nejluxusnějších hotelech zdarma. Je to výhra pro obě strany. Hotel má skvělé fotky a ona pobyt v úžasných hotelech. Nějakou dobu mi to leželo v hlavě a pak jsem si řekl, proč bych to nemohl zkusit taky. Fotím přes 10 let a nafotit hotel nemůže být tak náročné. Postup jak kontaktovat hotel je jednoduchý. Napíšete vybraným hotelům email s nabídkou (v angličtině) a přiložíte nějaké fotografie, co jste dělali jiným hotelům. Já jsem udělal fotky v hotelu, kde jsme zrovna byli ubytovaní a poslal jim to. Ze začátku to nebylo vůbec pozitivní. Asi 3 hotely odpověděly, že jim takto píše 10 blogerů denně a že zájem o tyto služby nemají. Pak mi ale odepsal jeden z hotelů na ostrově Gili Trawangan pozitivně a my se tedy vydali na tento malý ostrůvek.
Z Bali na ostrov Gili Trawangan
Na skútru jsme se tedy ráno dopravili k přístavu v Padang Bay, kde jsme museli vyřešit kam dát na 2 noci skútr. Chtěl jsem ho nechat někde na parkovišti, ale nakonec nám dohazovači nabídli, že nám motorku za pár drobných schovají na dvorku jejich domku. Tak jsme tam motorku nechali a namířili si to do přístavu. I když na nás křičeli různí dohazovači, kteří nám chtěli prodat lístky na loď, věděl jsem, že je třeba jít až na molo, kde je šance sehnat nejlevnější lístky. Loď byla ale těsně před vyplutím a kapitáni nám lístky prodat nechtěli. Hnali nás zpět za dohazovači na břehu. Nezbývalo nám nic, než za nimi jít a v místní agentuře koupit lístky na ostrov bez smlouvání.
Pokud byste ale nechtěli řešit toto divadlo, je možno rezervovat lístky přímo na webu GiliTickets.online, se kterou má zkušenosti markeťáčka Jana, kterou jsme potkali v Thajsku.
“Jsem ten fotograf” a máme ubytování zdarma
Když jsme dorazili na Trawangan, vydali jsme se hned k hotelu. Přístav v Trawanganu byl neuvěřitelně přeplněn turisty. Cestu nám znechucoval pach a nepříliš uklízené prostředí. Na ostrově se nejezdí žádnými motorovými vozidly, avšak jezdí se tu na kolech nebo na koňských povozech. Klapání kopyt hned u tropické pláže má opravdu zvláštní atmosféru. Po pár minutách jsme došli k recepci hotelu. Nahlásil jsem, kdo jsem a že mám zde fotit fotky. Recepční si zavolal a řekl nám, že pokoj se připravuje a že je na cestě manažerka marketingu, se kterou jsme se měli setkat. Měl jsem docela trému. Nebyl jsem si jistý svou angličtinou a tím, jak budu působit. Přišla ale příjemná paní, se kterou jsem se rychle domluvil. Ujasnili jsme si očekávání a já se dozvěděl, že to nechávají spíše na mně. Měl jsem úplně volné ruky. Pak jsme si zašli na oběd a po návratu jsme dostali klíč od pokoje v typické ”chatce” v rezortu. Nafotil jsem snímky hezky připraveného pokoje a pak jsme se konečně vydali šnorchlovat.
Šnorchlování na Gili Trawangan
Na Gili Trawangan jsem už jednou byl. Tehdy jsme s Honzou šnorchlovali přímo ze břehu na místě zvaném “Turtle point”. Vydali jsme se tedy opět tam, ale nemohl jsem místo poznat. Bylo zde mnohem více zástavby a už to nebylo tak poklidné jako tehdy. Holt, turismus jde dopředu. Půjčili jsme si šnorchly a ploutve v přepočtu za pár desítek korun a šli do moře. Pláž byla kompletně posetá polámanými korály. Byl to opravdu nepříjemný pohled. Voda byla zakalená a já stěží něco přes brýle viděl. Co se také dalo čekat. Známé místo, malý ostrov, hodně turistů. Michal sice poprvé v životě viděl divokou mořskou želvu, ale já se chtěl vrátit na pláž a to štěstí jsem neměl. Naštěstí tu měli vodní dýmku a tak jsme si spravili chuť.
Večeře při svíčkách
Když přicházelo zlatavé světlo, vrátili jsme se do rezortu, abych nafotil nějaké fotky ve venkovních prostorách resortu. Fotil jsem bazény s odrazy slunce a palem v hladině. Musím říct, že mě to celkem bavilo. Zjistil jsem, že fotografování hotelu moc času nezabere a že stačí pár desítek minut a máte vše, co potřebujete. Pak jsme šli na recepci a zeptali se, jak to bude s večeři, kterou jsme měli mít v ”ceně pobytu”. Pan recepční nám dal lístky a my šli na pláž, kde už hrála kapela. Začal se o nás starat personál. Když si představíte večeři na pláži při svíčkách s těmi největšími evergreeny od živé kapely... Tak přesně tak to vypadalo. A k tomu ještě kus čerstvého steaku z tuňáka. Říkal jsem si, že mám nesmírně štěstí a byl jsem opravdu za to vše vděčný. Nicméně vybavují si, že i přes to vše, jsme byli nějací vyprahlí. Jakoby nám ty večeře na plážích, tropické ostrovy a vedro začalo zevšedňovat.
Šnorchlovací výlet kolem všech ostrovů
V hotelu jsme tedy strávili dvě noci, měli úžasné večeře a snídaně. Poslední den jsme se rozhodli, že si zaplatíme šnorchlovací výlet, kde Vás vezmou lodí na nejlepší místa kolem ostrovů Gili. Jelikož jsme se ale chtěli tentýž den vrátit na Bali museli jsme to spojit. Protože bychom poslední loď nestihli, řekli nám, že nás vyhodí na ostrově Gili Air a od tamtud nás vezme loď zpět na Bali. Znělo to ideálně, a tak jsme vyjeli. Na první zastávce se sešlo několik lodí, které vypustily všechny turisty najednou. Nenechali nás vlastně vůbec šnorchlovat a průvodce křičel, že máme všichni plavat za nim. Ještě, že jsem měl záchrannou vestu, protože jsme plavali docela kus od lodi. Plavali jsme totiž k místu, kde byly ponořené tajuplné sochy. Podíval jsem se, ale v tom davu okolních lidí jsem byl opravdu dost zklamaný. Pak jsme plavali k lodi, která byla úplně jinde, než kde jsme skákali do vody. Když nás po nalodění průvodce počítal, zjistil, že jedna slečna chybí. Tu jsme pak v lokalitě hledali pěkných 15 minut. Vyděšená Filipínka se nakonec našla, ale myslím, že si už bude navždy pamatovat, že se má držet průvodce.
Mořské želvy
Loď jela na další místo. Opět jsem naskákali do moře a hned po chvilce jsme spatřili mořskou želvu. Ohryzovala zlomený korál na dně. Když se ale vypravila nadechnout k hladině, měli jsme želvu velmi blízko. Vlastně to bylo nejblíž, co jsem zažil. Litoval jsem, že jsem neměl nějaký vodotěsný foťák. Byly by to úžasné záběry. No a ta Filipínka byla evidentně tak nadšená, že ztratila svou GoPro kameru. Opravdu jsem ji litoval. I tentokrát měla však štěstí a průvodce GoPro kameru v moři nějakým způsobem našel.
Poslední zastávka šnorchlovacího výletu lodí byla poblíž ostrova Gili Air. Na místě zvaném “Korálová zahrada” byla špatná viditelnost, korály téměř žádné a ryby pouze ty, které nalákalo krmení, které nám dával do rukou průvodce.
Gili Island - zničené ostrovy
Musím říci, že jsem byl dost zklamán. Ostrovy Gili, které byly ještě nedávno symbolem křišťálově čistého moře, překypujícího života kolem pestrobarevných korálových útesů, postupně a nenávratně umírají.
Předpokládám, že do několika let, to bude tak zničené místo, že zde budou jen párty na plážích s lidmi pod vlivem houbiček. Možná pak uvidí pestrobarvené korály, ale už to nebudou ty opravdické.
Návrat na ostrov bohů
Následně nás vyhodili na ostrově Air a my šli zjišťovat, jak je to s lodí, která nás má dovézt na ostrov Bali. V kanceláři dopravce nám dali vstupenky a my čekali. Přijela pro nás loď, která nás měla dovézt na Lombok s tím, že tam dorazí druhá opožděná loď, která pojede pak na Bali. Na Lomboku jsme pak čekali asi hodinu, a když konečně naše loď dorazila, čekali jsme další hodinu před vyplutím, protože loď tankovala palivo. Byl jsem rozčarován.
To, že během toho zapadlo slunce a že se začalo moře poměrně dost vlnit. To, že loď pak skákala na vlnách v černočerné tmě s těžkými nárazy. A to, že polovina pasažérů blila do sáčků, mi jen opět připomnělo, jak si vážím života. Opravdu na této krásné planetě chci ještě být. A opravdu chci být pevně na zemi a né na velkých temných vlnách…
Jinak se přiznávám, že jsem ty fotky ještě neupravil a hotelu je ještě neposlal, ale udělám to hned o tomto víkendu. Snad se za moje pozdní dodání nebudou zlobit. Přece jenom je to Indonésie, kde plyne čas jinak...
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 10. 07. 2018
