1. týden v Asii: Koh Samui, Thajsko
Polévalo mě horko, pot tekl všude, kde mohl a tep mi prudce zrychloval. Bylo pod mrakem a teplé vlhko od moře dodávalo atmosféru letního pozdního odpoledne. Před nemalou chvílí jsem se rozhodl, že začnu běhat na pláži a zpevním své ochablé ajťácké tělo. Pláž v Lamai na ostrově Koh Samui v Thajsku je pro to ideální. Je totiž dlouhá více než 3 km. Navíc když ležíte na lehátku pod slunečníkem, tak Vám nejspíš každý běžec, který kolem proběhne, způsobí pocit trapnosti, že vy na to nemáte a jen ležíte a čučíte. Kdo by nechtěl vypadat jako ve velkofilmu, běžící se sluchátky a mobilem v ruce po pláži při západu slunce? Řekl jsem si dost, jdu běhat taky. Nainstaloval jsem si aplikaci Runkeeper, nasadil sluchátka, pustil na Spotify sekci Running a tak to celé začalo.
Jsme na ostrově týden. Pomalu se rozkoukáváme, zjišťujeme, co nám chutná, čeho se opravdu najíme, jaké jsou normální ceny a jak to tu prostě žije. Pořád jsem tak nějak nenajel na asijské tempo a nesu si v sobě ten náš český neklid a stres. Pořád na něco myslet, pořád něco organizovat, pořád něco dělat. Vím, že jsem hyperaktivní, ale cítím, že se potřebuji zklidnit.
Pomáhají mi k tomu dost masáže, které tady nabízejí téměř na každém kroku. Ceny se pohybují v přepočtu kolem 140-210 Kč za hodinu. Zatím jsem zkusil masáž nohou, tradiční thajskou masáž celého těla, kdy se Vám opravdu prochází Thajky po zádech a taky olejovou masáž, kde Vám Thajka vmaže olej, kde jen to jde.
Mám mnoho chvil, kdy přemítám nad tím, jak 90 % lidí toto vše nezažije za celý svůj život. Vážím si svobody, kterou dnes mám a nejvíce toho, že vůbec mohu takhle cestovat a zároveň pracovat a vydělávat.
Jo vydělávat. Peníze jdou tady strašně rychle pryč. Člověk chce masáže, člověk chce drinky, dvě jídla denně, něco jen tak na chuť a vstupy na atrakce. A to tu chceme být půl roku. Tak by to dál nešlo, musíme se uskromnit, anebo utrácet chytře. Anebo nemusíme? Ach jo. Zase! Už zase počítám peníze. Přitom mi klienti proplatili tento týden hned několik faktur a účet je naplněn rezervou. Asi se nikdy úplně nezbavím návyku, že musím počítat. Musím, protože se to tak dělá. Dělají to rodiče, dělají to lidé kolem mne, dělá to celý náš národ. Až budu možná jednou fakt bohatý, zbavím se tohoto hrozného návyku?
Nicméně abych se vrátil na úplný začátek, tak Vám teda řeknu, že příště letím do Thajska jedině přímým letem z Prahy. Ono když sečtete všechny přestupy, taxíky, vlaky a busy, tak to vyjde stejně nebo dokonce dráž než nějaký přímý let z Prahy. Je pravda, že jsme byli poprvé v Norsku, projížděli Oslem a viděli z vlaku část nádherné norské krajiny. V Bangkoku jsme viděli obrovskou zácpu na dálnici a málem nestihli letadlo. A jeli trajektem na ostrov tak unavení, že kdo ví... Zážitky versus pohodlí. A o tom to je...
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 23. 11. 2017
