Jak jsem se vydal učit hrát na nástroj Sitár do Indie
Určitě jste někdy zaslechli příjemnou „relaxační“ indickou hudbu. Skladby klasické indické hudby velmi často přesahují hodinu a změť harmonie a hudebních linek na nás mnohdy působí chaotický. Není se čemu divit, jen si vezměte, jaký je trend v západním světě. Svou hudbu zjednodušujeme, jak to jen jde. Jakmile má písnička více než 4 minuty, nikoho to nebaví a pokud má dokonce více než tři akordy, nemá už vůbec šanci uspět. Po cestě v Indii jsem ještě více přesvědčen, že hudba odráží neuvěřitelným způsobem společnost. Pojďme se ale podívat, co jsem to zase provedl.
Vydal jsem se pochopit řád v chaosu
Nevím, jestli je to tím, že jsem programátor a rád se vyžívám v logice věcí, nebo tím, že se zabývám hudbou od svých 11 let, ale vždycky mne zajímalo, jakou má indická hudba logiku.
Taky si vzpomínám, když jsem hrával v hudební škole na klasickou kytaru, že jednou jedinkrát mluvila má učitelka o nástroji zvaném Sitár. Mluvila o tom, jak má hudba Sitáry náročnou strukturu rytmů a stupnic, což je pro normálního člověka „ze západu“ intuitivně nepochopitelné. Nebyla to dlouhá řeč, ale tak nějak mi to utkvělo v paměti. Po druhé jsem se s tímto nástrojem setkal v jedné Ostravské čajovně, kde hrála skupina Gamosvar svou alternativní hudbu na nejrůznější zajímavé nástroje. No a tehdy jsem tam poprvé slyšel a viděl Sitár na vlastní oči. Nic se ale nedělo, neměl jsem tehdy žádnou touhu se učit na tento nástroj a zůstalo to pouze někde zakořeněné v podvědomí.
Cesta do Indie
No a jak to u mne občas bývá, o několik let pozdějí bezdůvodně a znenadání se to vyrojilo z povědomí, okolnosti k tomu přáli a já dostal ohromnou chuť naučit se na Sitár a pochopit alespoň částečně indickou hudbu. Koupil jsem docela levnou letenku z Prahy do Delhi se zastávkou v Kyjevě (zpáteční 8 500 Kč) a začal hledat na internetu mistra Sitáry, který mne bude v Indii učit.
Co je vlastně Sitár a jak vlastně vypadá?
Sitár je strunný nástroj pocházející ze Severní Indie. Má 20 strun, ale běžně se hraje jen na asi 2-7 strunách. Zbytek strun samovolně rezonuje. Základ nástroje je vyrobený z tykve a celý nástroj je skoro 1,5x větší než klasická kytara. Sitár většinou doprovází bubny Tabla a strunný nástroj Tampura (více k přečtení na wikipedia).
Jak jsem našel učitele v Indii
No a když se mají věci opravdu stát, jde to pak už velmi snadno. Věděl jsem, že chci do svatého města Váránasí, a tak jsem zadal na Google mapě „varanasi music school“ a na první odkaz jsem napsal email. Byla to Akademie klasické indické hudby mistra Deobrat Mishra (http://deobratmishra.com). Napsal jsem mu email, zda by mne nemohl učit a zda by mi pomohl koupit levorukou Sitár (protože hraju i na levorukou kytaru téměř 20 let). Deobrat mi hned odepsal a vše se před několik emailů anglicky domluvilo.
První okamžiky ve škole klasické indické hudby
Hned druhý den po mém příjezdu do města Váránasí jsem si to namířil do školy. Škola byla asi 4 km od mého ubytování, a tak jsem si to tehdy vzal po pobřeží svaté řeky Gangy. Potkal jsem neuvěřitelné svaté muže Sadhy, spatřil jsem ztuhlou mrtvolu, kterou vyplavila řeka Ganga a dalších milion podnětů. Následně jsem odbočil mezi spleť uliček města a začal hledat dle GPS školu. Naštěstí byly souřadnice na mobilu správně a našel jsem to velmi brzo. Dům mistrů se nacházel v nenápadné uličce kousek od hlavní cesty.
Pokorně jsem zazvonil a přišel pro mne mistr Deobrat Mishra. Vypadal úplně stejně jako na YouTube videích. Byla to pro mne neskutečná čest, učit se hrát v takové rodině.
Deobrat mne přivítal, sedli jsme si spolu do obýváku, dostal jsem od jeho manželky Masala čaj a seznámili jsme se. Povykládal mi, že má manželku, dvě děti a seznámil mne se svým otcem, mistrem Pandit Shivnath Mishra a dozvěděl jsem se, že jejich rodina je rodinou hudebníků bezmála 500 let. Dovede si představit, že dědíte řemeslo z generace na generaci? Prostě se narodíte a víte, co máte dělat. Dále mi vysvětlil mi, že moje Sitár je stále ve výrobě a že mají zatím pro mne náhradní Sitár, kde přehodily struny, a že to bude pro začátek stačit.
V domě mistrů panovala neskutečně pozitivní atmosféra. Nikdy nezapomenu na ten jejich obývák, kde byly hudební nástroje, fotky z různých akcí, hudební ocenění, zapálené vonné tyčinky a balkon, ze kterého přes záclonu prosvítali paprsky slunce.
Základy techniky hraní
No a už první den mne Deobrat začal učit techniku hraní na Sitár. Vysvětlil mi, že naše Do-Re-Mi-Fa-So-La-Si-Do, je u nich Sa-Re-Ga-Ma-Pa-Da-Ni-Sa, že se na Sitár hraje speciálním trsátkem vyrobeným z drátku a začal mne učit samotnou hru. Vše mi psal poctivě do sešitu a já tak mohl cvičit každý den i na pokoji v hotele, protože jsem to nezapomněl. Co mne velmi zaujalo bylo to, že se opravdu hraje v začátcích pouze na jedné struně a občas se brkne na další dvě, které vytváří krásný zvukový kontrast. Navíc mají začátečníci na Sitár pouze 6 strun a zbytek tam prostě není.
Nemoc a nesoustředění
Bohužel jsem asi po dvou dnech ve Váránasí byl tak přehlcen všemi podněty, že jsem dostal horečku a bolesti v krku. Nicméně i když jsem většinu dne proležel v pokoji, na hodiny Sitár jsem prostě musel. Nemohl jsem si nechat ujít ani minutu tak cenného času s těmito mistry. Každodenní cesta do školy ale nebyla vůbec jednoduchá. Většinou jsem jel 15 minut rikšou (profi cyklista, co veze kočár s lidmi za s sebou) hustým provozem města, a to všechno troubení, hluk a šum byl na mou hlavu vždy velmi náročný. Bylo těžké se perfektně soustředit a mnohdy to na mně mistr poznal.
Neustále sezení na zemi
V Indii lidé velmi rádi sedí na zemi. No a samozřejmě i správný posed u Sitár je v prototypu tureckého sedu a abych Vám řekl pravdu, je to velmi bolestivá záležitost pro ajťáka, který sedí pořád na židli za počítačem. Po pár chvílích sezení na zemi jsem měl vždy bolavá záda, mravenčení v nohách a když jsem se postavil, vždy jsem měl zdřevěnělé nohy.
Vždy jsem pohladil nohu svým mistrům
Ve škole jsem potkával další tři studenty z Holandska a z USA a vždy když přišli pohladili nohy svým mistrům. No tak jsem se na to zeptal svého mistra a on mi vysvětlil, že je to znak úcty a taky to sníží studentovi ego, které je nežádoucí pro hudbu. Začal jsem to dělat taky. Samozřejmě jsem nehladil nohu jen svému učiteli, ale i jeho otci, který byl vlastně hlavou rodiny. Nejváženější muž v domě. Kdokoliv přišel na návštěvu, student, soused, řemeslník, vždy začal tím, že pohladil nohu hlavního lídra rodiny.
Jasná struktura rodiny
Navíc lídr rodiny mnohdy jako jediný sedí na sedačce nebo na křesle a všichni ostatní sedí pod ním na zemi. Možná si říkáte, že je to potupné, ale já musím říci, že jsem po nějaké době s touto rodinou pocítil, že to má několik pozitivních efektů:
- Když přijdete do rodiny, klidně i do cizí rodiny, víte hned, kdo je lídr rodiny.
- Když víte, že lídr rodiny je někdo moudrý, starší se všemi zkušenostmi života a vidíte, jak tam sedí vyvýšený nad všemi, máte najednou daleko větší pocit bezpečí.
- U nás jsou staří lidé převážně na okraji společnosti, buď sedí pořád doma a čumí na televizi od rána do večera, nebo jsou v domovech důchodců. Tady je takový dědeček rodiny středem pozornosti celé rodiny, má slovo, má životní zkušenosti a jak jsem zažil já, má neuvěřitelně přátelskou a mírumilovnou povahu.
Myslím, že se už nedivím, když mi řekli další studenti, že vnímají své mistry jako své vlastní otce.
Prvotní bolesti při hraní
Vzhledem k tomu, že jsem hrál téměř 20 let na kytaru, neměl jsem problém s pohybem prstů na hmatníků a docela mi to šlo. Nepříjemné ale byly bolesti při hraní. To, že mě bolely nohy, záda ještě nic nebylo. Přišlo do toho ještě:
- Prsty ruky, která hraje na hmatníků – hrajete na opravdu tvrdých ocelových strunách a než se Vám vytvoří na prstech tvrdé mozoly, vždy hrajete v bolestech. Mozoly se vytvoří asi během týdne a postupně ještě praskají a tvrdnou. Můžu říci, že i po měsíci hraní ještě stále nemám mozoly tak vyvinuté, aby mne prsty neboleli vůbec.
- Prst, kde máte trsátko – trsátko z oceli musíte nasadit na ukazováček tak, aby nepadalo a nehýbalo se. Vyzkoušíte jich několik. Někdy se cítíte pohodlně, někdy je to na nic. Tak se vám vytvoří zajímavé mozoly, které zřejmě na první pohled odhalí hráče na Sitár.
- Rameno – nevím proč, ale bolelo mne vždy levé rameno. Teď už doma to konečně přestalo, protože hraju na Sitár na sedačce, a ne na zemi.
Začal jsem slyšet „to mezi“
My v západním světě máte rádi pravidla. Jenže pravidla nás vlastně mnohdy o něco ochudí. To jsem začal slyšet u indické hudby naprosto zřetelně. My máme to své Do-Re-Mi-Fa-So… a mezi tím vůbec nic, prostě jsme to zrušili! Maximálně na co klesneme, je půltón. U indické hudby se pracuje napříč nástroji s jakýmisi nuancemi tónu. Mezi tóny hráči najdou další desítky vibrací tónu, a to dolaďují dle nálady. Skladby jsou v Indii pokaždé tak trochu jiné, 80% indické hudby je improvizace. Hudba se liší nejen během dne, ale i dle oblasti, kde zrovna jste. A co my? My máme Mozarta vždy stejného na celém světě. A ani nechceme jiného Mozarta.
Slyšel jsem hodinový koncert indického zpěváka, který si celou dobu hrál s hlasem tak, jako nikdo, koho jsem slyšel předtím. Byly to magické okamžiky. Jako by odkrýval pravdu místa a času. Byl to velmi náročný koncert, málem jsem vyskočil z kůže, ale zpětně, to mělo na mne fatální následky. Začal jsem vnímat, co je mezi tóny.
Myslím, že toto zjištění naprosto jasně a zřetelně demonstruje, jak pravidla narušují svobodu projevu. Je jasné, že když nejsou pravidla, je chaos. Protože když nejsou pravidla je svět o tolik bohatší, že to nejde uřídit a vzniká chaos. Takže co volíte vy? Pravidla a méně bohatý život. Nebo chaos a o tolik bohatší život?
Naučil jsem se základ Rágy
Když už jsem se naučil jakžtakž brnkat začal mne učitel učit postupně částí klasické indické Rágy, konkrétně Rágy Yaman. Co je rága, převezmu z wikipedie, protože sám nevím, jak to lépe vysvětlit:
Rága (lit. "barva", "nálada" nebo někdy překládáno jako "to, co barví mysl"), v moderní výslovnosti rág. Rága není stupnicí, ale obsahuje uspořádané sekvence tónů. Není ani čistou improvizací, jak je někdy nesprávně chápána. Je spíše kompozicí s danou strukturou avšak dostatečným prostorem pro interpretaci a improvizaci. Každá rága je asociována s určitou částí dne, případně ročním obdobím. Zachycuje nálady, jemné emoční stavy (více na wikipedia).
Části indické Rágy
- část – Alap a Jod
První část je pro mne asi nejtěžší, nebo je to část, která je pomalá, nemá žádný rytmus a pracuje se tam právě s nuancemi tónů. Je to v podstatě improvizace a rozvíjení tónu Sá. Tato část může trvat i hodinu. Západní člověk musí úplně změnit chápaní hudby. Nicméně tréninkem se to už lepší a docela mi to už asi jde. - část – Vilambit Gat, Antara, Chand, Tans, Ti Hais, Ti Hai, Sam to Sam
Druhá část už má rytmus a je 2x pomalejší než 3. část. Začíná se na 12. dobu z celkových 16 dob a Sitár začnou doprovázet bubínky tabla. Jsou tam nosné částí, které jsou pevné a pak přichází na řadu částí improvizační. - část – Drut Gat, Antara, Short Tant, Medium Tans, Shala, Ti Hai
Třetí část opět s rytmem, 2x rychlejší než 2. část. Hraje se od první doby. Úvod pevný, následně improvizace a delší závěr ukončený základním tónem Sá.
Moje vlastní Sitár, její cena a převoz do Česka
Asi v polovině kurzu, konečně dorazila do školy moje vlastní levoruká Sitár, která byla na zakázku vyrobena ve městě Kalkata. Dostal jsem k tomu několik metrů strun, ladicí dřívko, látkový obal, asi 20 náprstků a tvrdý obal, který musel být rovněž vyroben na zakázku, protože kolíky Sitár jsou na druhé straně. Já dal tedy za celou tuto zakázku něco přes 10 000 Kč. Můj učitel i jeho otec mne ubezpečovali, že mám opravdu kvalitní nástroj. Není se čemu divit. Koupit v Indii Sitár není problém a myslím si, že kdyby nebyla ta moje naopak, stála by klidně polovic.
Sitár jsem nechal na letišti zabalit do folie a odbavil jako checked zavazadlo. Neplatil jsem nic navíc. Sitár odnesli osobně někde dozadu a na letišti v Praze mi ji opět osobně přinesli.
Jaká byla cena kurzu?
Celkově jsem měl 14 lekcí, tedy 14 dní. Mimo to jsem měl možnost navštívit koncerty mistra i jiných jeho kamarádů. 1 hodina kurzu stála kolem 220 Kč. 14 lekcí mne stálo tedy něco přes 3000 Kč.
Na závěr
Nemohu uvěřit, že se mi tento projekt tak povedl. Logisticky, lidsky, fyzicky, mentálně. Ale nakonec mi tato cesta dala něco, co mám na celý život. Jak už víte, chtěl bych se stát jednou skladatelem a indická hudba mi pomohla ještě více, věřit sám sobě, že jsem schopen improvizace v hudbě. Vždyť je to 80% celé jejich hudby! U nás jsem se v hudebce učil jenom noty, jenom pravidla. Nenaučil jsem se nikdy jak pracovat s tím, co chci já sám.
Jednou mi mistr Deobrat řekl, že jsem se naučil to, co jiní za půl roku a pokud bych se přijel učit ještě měsíc, mohl bych se stát fakt dobrým hráčem. Takže se tam určitě vrátím!
Na úplný závěr bych dodal, že bych velmi doporučil všem cestovatelům, necestovat jen po památkách a místech, ale aby zkusili i něco z konkrétní kultury se naučit. Může to být hudba, tanec, řemeslo. Setkáte se s místními, pochopíte více jejich společnost a máte několikanásobně silnější zážitek, na který budete vzpomínat po celý život.
P.S. Mimochodem pokud znáte někoho vlivném na nějakém festivalu (např. Colours of Ostrava) dejte mi vědět. Deobrat Mishra by velmi rád přijel zahrát Vám všem v Česku!
2. P.S. Pokud byste chtěli Sitár slyšet, dejme mi vědět a domluvíme nějaký mini koncert doplněný o přednášku a fotky pro Vás a pro Vaše okolí.
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 12. 04. 2019
